HOMILIE: Pán každému z nás posílá Přímluvce

Vydání: 2020/20 Bohoslužby se vrací k normálu, 12.5.2020, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Evangelium nás uvádí do zvláštní situace: Ježíš pronáší k přítomným ve večeřadle slova na rozloučenou, neboť ví, že už zítra bude odsouzen k smrti ukřižováním, a tito jeho učedníci zůstanou jako ovce bez pastýře. Aby na to byli připraveni, předpovídá jim, jaké zkoušky je čekají: „Satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici“ (Lk 22,31). Ale nebudou opuštěni, protože Boží moc je silnější než zloba lidí: „Budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu.“

Tato slova se netýkala jen oné hrstky učedníků, ale jsou určena věřícím všech dob, tedy i nám. I když našeho Pána nevidíme a můžeme se někdy cítit opuštěni, je s námi jeho Duch. Právě on je naším věrným „přímluvcem“, kterého můžeme v jakékoli tísni prosit o pomoc. V něm k nám přichází zmrtvýchvstalý Kristus, jak slíbil: „Nenechám vás sirotky, přijdu k vám a uvidíte mě, protože já jsem živ a také vy budete živi.“

O otci pouště Antonínovi se vypráví, že prožíval silná pokušení týkající se víry, a tak se zeptal Ježíše: „Pane, kde jsi byl, když jsem byl tolik pokoušen?“ A slyšel odpověď: „Byl jsem uprostřed ve tvé duši a radoval jsem se, že jsi tak statečně bojoval.“ Jako křesťané nejsme tedy sirotky, kteří by s trpkostí vnímali svou opuštěnost, neboť naše spojení s Ježíšem z Nazareta nespočívá jen ve vzpomínkách na jeho pozemské působení, jak nám o něm podávají zprávu evangelia. Neboť i nám platí Pánova slova: „Uvidíte mě, protože žiji, a i vy budete žít.“ Proto na něho pouze s lítostí nevzpomínáme, ale pevně věříme, že on jako vzkříšený je naším společníkem; mluví k nám, láme chléb a ujišťuje nás: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20).

Tuto blízkost živého Pána zakusil prvomučedník církve, svatý jáhen Štěpán. Umíraje, viděl nebesa otevřená a oslaveného Ježíše. To znamená, že Ježíš nenechává svého svědka osamoceného. Je nablízku svému vyznavači, aby mu řekl: „Neboj se, já jsem s tebou!“ Jako věřící potřebujeme, abychom mohli žít, určitou skrytost a vlídný domov.

Proto si často připomínejme Ježíšova slova: „Poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně, jako já jsem ve vás… Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Často si tato slova opakujme – ovšem nejen ve chvílích úzkosti a nejistoty, kdy potřebujeme Pánovu pomoc, ale učme se zakoušet jeho přítomnost. Neboť pouze víra provázená zkušeností obstojí ve všech často nečekaných zkouškách během naší pozemské pouti.

P. MILOSLAV FIALA OPraem.

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay