12. 5. 2020
|Evangelium nás uvádí do zvláštní situace: Ježíš pronáší k přítomným ve večeřadle slova na rozloučenou, neboť ví, že už zítra bude odsouzen k smrti ukřižováním, a tito jeho učedníci zůstanou jako ovce bez pastýře. Aby na to byli připraveni, předpovídá jim, jaké zkoušky je čekají: „Satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici“ (Lk 22,31). Ale nebudou opuštěni, protože Boží moc je silnější než zloba lidí: „Budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu.“
Vydání: 2020/20 Bohoslužby se vrací k normálu, 12.5.2020, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Tato slova se netýkala jen oné hrstky učedníků, ale jsou určena věřícím všech dob, tedy i nám. I když našeho Pána nevidíme a můžeme se někdy cítit opuštěni, je s námi jeho Duch. Právě on je naším věrným „přímluvcem“, kterého můžeme v jakékoli tísni prosit o pomoc. V něm k nám přichází zmrtvýchvstalý Kristus, jak slíbil: „Nenechám vás sirotky, přijdu k vám a uvidíte mě, protože já jsem živ a také vy budete živi.“
O otci pouště Antonínovi se vypráví, že prožíval silná pokušení týkající se víry, a tak se zeptal Ježíše: „Pane, kde jsi byl, když jsem byl tolik pokoušen?“ A slyšel odpověď: „Byl jsem uprostřed ve tvé duši a radoval jsem se, že jsi tak statečně bojoval.“ Jako křesťané nejsme tedy sirotky, kteří by s trpkostí vnímali svou opuštěnost, neboť naše spojení s Ježíšem z Nazareta nespočívá jen ve vzpomínkách na jeho pozemské působení, jak nám o něm podávají zprávu evangelia. Neboť i nám platí Pánova slova: „Uvidíte mě, protože žiji, a i vy budete žít.“ Proto na něho pouze s lítostí nevzpomínáme, ale pevně věříme, že on jako vzkříšený je naším společníkem; mluví k nám, láme chléb a ujišťuje nás: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20).
Tuto blízkost živého Pána zakusil prvomučedník církve, svatý jáhen Štěpán. Umíraje, viděl nebesa otevřená a oslaveného Ježíše. To znamená, že Ježíš nenechává svého svědka osamoceného. Je nablízku svému vyznavači, aby mu řekl: „Neboj se, já jsem s tebou!“ Jako věřící potřebujeme, abychom mohli žít, určitou skrytost a vlídný domov.
Proto si často připomínejme Ježíšova slova: „Poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně, jako já jsem ve vás… Kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat.“ Často si tato slova opakujme – ovšem nejen ve chvílích úzkosti a nejistoty, kdy potřebujeme Pánovu pomoc, ale učme se zakoušet jeho přítomnost. Neboť pouze víra provázená zkušeností obstojí ve všech často nečekaných zkouškách během naší pozemské pouti.