Vydání: 2022/37 Církevní školy zahájily výuku, 6.9.2022

Už na první pohled je nedělní evangelium delší než obvykle. Čteme úplně celou patnáctou kapitolu Lukášova evangelia. Možná ledaskoho napadne, zda by nestačilo přečíst pouze třetí a nejdojemnější podobenství o marnotratném synu. Ale v tom případě bychom přišli o první dva verše i první dvě podobenství o ztracené ovci a ztracené minci. Totiž, kdybychom dali přednost pouze podobenství o marnotratném synu, utekl by nám jeho kontext a také dynamika, kterou Lukáš do této strhující kapitoly vložil.
Na začátku se mluví o nespokojenosti farizejů a učitelů Zákona, kteří reptají proti tomu, že Ježíš se (na rozdíl od nich) hříšníků veřejně nestraní, a navíc s nimi usedá u jednoho stolu. Pro zbožného Žida z dobré rodiny je to prostě skandál. A Ježíš na tuto situaci reaguje tím, že vypráví tři podobenství. Přičemž všechna mluví o tom samém: „něco“ se ztratilo a je třeba to řešit.
V prvním podobenství pastýř přijde o jednu ovci ze sta. Tedy ztratí pouhopouhé jedno procento svého stáda. A přesto kvůli té jediné opustí všechny ostatní a bude hledat, dokud ji nenajde. V druhém podobenství je ztracena jedna z deseti stříbrných mincí. Nešťastná žena touto ztrátou přichází přesně o deset procent svého jmění. Proto neváhá do hledání investovat další prostředky i čas, rozsvítí světlo a vymete celý dům, až tu jednu stříbrnou minci konečně najde.
Také ve třetím podobenství se „cosi“ ztratí. A není to ani jedno procento stáda, ani jedna desetina kapitálu, ale nebohý otec přichází o oba své syny! Vyjádřeno řečí čísel: otec přichází o sto procent svých synů. Neboť mladší od něj uteče do vzdálené země a starší ho považuje za vzdáleného otrokáře. Ani jeden z nich jej nepovažuje za svého otce.
Každé z těchto tří podobenství spojuje úsilí vynaložené těmi, kdo něco ztratili: pastýř odchází hledat, žena vymete celý dům, otec jednou běží za zbědovaným navrátilcem, podruhé vychází vstříc staršímu synovi. Všem třem podobenstvím je také vlastní motiv radosti z nalezení ztraceného a sdílení této radosti ve společenství. Pastýř zve přátele a sousedy, žena zve přítelkyně a sousedky a rovněž otec zve k bohaté hostině, k radosti, ba dokonce i k hudbě a tanci oba ze svých synů.
Evangelium vypráví, že mladší toto pozvání vděčně přijal. O rozhodnutí staršího bratra se ale nikdy nedozvíme. Právě tento otevřený konec je to, co dělá z příběhu podobenství. Je to rukavice hozená farizejům a učitelům Zákona. Ježíš jim v každém z těchto příběhů stále naléhavěji sděluje: Hoši, je zde radost, je zde hostina, je zde odpuštění hříchů, společenství s Bohem a hříšníci to na rozdíl od vás pochopili! Otazník se tak nevznáší jen nad osudem staršího bratra, ale také nad jednáním „spravedlivých“ farizejů, učitelů Zákona a vlastně i nad námi samými. I pro nás jsou přece dveře vedoucí k radosti, odpuštění hříchů a společenství s Otcem stále otevřené. Nyní je tedy řada na nás, abychom se rozhodli, zda do Otcovy radosti vstoupíme, anebo raději zůstaneme trucovat venku.