HOMILIE: Odpuštění je tmelem

Vydání: 2020/37 S nunciem na pouti v Hájku, 8.9.2020

Jedno z hlavních témat dnešní neděle je odpuštění. Co vlastně znamená odpuštění? Samotné slovo zahrnuje sloveso pustit/opustit.

Odpuštění je:
opuštění pštrosího postoje a přijetí zla, které v minulosti způsobilo zranění;
opuštění vlastních představ o druhém a jeho přijetí takového, jaký je;
opuštění strachu z druhého a nalezení odvahy se jím znovu nechat zranit;
opuštění otroctví bolestných pout minulosti a přijetí svobody díky nadhledu z ptačí/Boží perspektivy;
opuštění iluze, že to vyřeším sám, a odevzdání se do rukou Všemohoucího;
opuštění temnoty a návrat k Bohu, neboť i mne bylo tolik odpuštěno.

Třetí a poslední řeč v 18. kapitole evangelia podle Matouše nepojednává o odpuštění izolovaně, neboť evangelista zde řeší způsob života ve společenství prvotní církve. Aktualizace tohoto úryvku se tedy vztahuje k tomu, jak my udržujeme naše farní společenství, naši diecézi, naši církev pohromadě prostřednictvím odpuštění. Odpuštění je totiž cementem našich vztahů, naší církve. Proto je zásadní otázkou, jak se vypořádáváme s hříchem uvnitř církve, uvnitř našeho společenství. Křesťanské soužití není přece založeno na naší bezchybnosti, na naší svatosti. Společenství dokážeme vytvářet jen díky odpuštění. Společenství, které žije v pravdě o sobě, vnímá, že v něm pulzuje i zlo. Tento fakt pak přijímá, ale nesmiřuje se s touto skutečností.

Společenství je totiž živoucí natolik, nakolik ho zlo opouští – a to jej opouští, protože ho společenství samo vyprovází ven prostřednictvím odpuštění. Odpuštění se tak stává vítězstvím lásky nad zlem.

V nedělním úryvku se setkáme s apoštolem Petrem, který řeší otázku odpuštění: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Otázka zní úplně jinak, pokud ji formulujeme záporně: Kdy zase mohu začít držet zášť, zatrpknutí, nelásku k druhému? Až po sedmerém odpuštění? Tak či onak, obě otázky implikují, že čekáme na to, abychom se vůči druhému zase mohli začít vymezovat. Sv. Petr tak vyjadřuje naše lidské myšlení. Jsme ochotni k velkorysosti, ale ta přece musí mít nějakou hranici. Myslíme kvantitativně, zatímco Pán Ježíš dává kvalitativní řešení, když vyzývá k bezmeznému odpuštění. Následujícím podobenstvím pak dává odpověď na otázku proč. Bez této odpovědi totiž bezmezné odpuštění nedává smysl. Jsme na tomto světě, abychom poznávali Boha a tím se mu stali stále podobnějšími, tj. byli jeho čím dál věrohodnějším obrazem. Pak budeme i čím dál více sami sebou.

P. TOMAS VAN ZAVREL
(Katechezi k tématu lze zhlédnout na YouTube kanálu Kostel Hluboká nad Vltavou)

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 43 20. – 26. října 2020

Příběh místo moralizování

Ctnost? Přestože tento pojem může někomu znít poněkud staromódně, v psychologii a pedagogice se poslední dobou objevuje stále častěji. A i do škol – nejen těch církevních…

celý článek


Hlavu mám stále plnou hudby

Víte, co má společného Kunderův film Žert, Dietlův seriál Synové a dcery Jakuba Skláře a více než třicet skladeb v Kancionálu? Autora hudby. Je jím skladatel ZDENĚK…

celý článek


Uprkova křížová cesta v nové kráse

V obnovené kráse se již brzy představí kompletní soubor obrazů křížové cesty v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově. Před sto dvaceti lety soubor vytvořil slavný…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay