HOMILIE: Naše místo je v tomto světě

Vydání: 2021/20 Oslavy sv. Jana Nepomuckého, 11.5.2021

Ježíš se za nás modlí: „Aby měli v sobě plnost mé radosti.“

Někteří lidé radost zaměňují za povrchní veselí, za stav, kdy je jim dobře a kdy jsou naplněny jejich základní potřeby. Jiní lidé radostí pohrdají a daleko větší hodnotu přisuzují pozemskému utrpení. Někteří si z pozemských radostí a z jejich dosažení udělali modlu a domnívají se, že pozemské radosti je učiní šťastnými. A dokonce jsou i tací, kteří radost považují za něco špatného a s Božím plánem neslučitelného. Jak z těchto představ ven?

Předně je potřeba radostí nepohrdat, protože radost je známka toho, že jsme spojeni s Ježíšem. Máme radost, když se nám podaří něco dobrého – a to je správně. Máme radost z Božího odpuštění a z toho, že máme v Božím srdci místo – a to je také správně. Máme radost z milosrdenství Boha, které je tak velké, že nám, slabým lidem, odpouští naše hříchy – Bohu díky za to. Potřebujeme se umět radovat. Naše radost je odpověď na Boží štědrost, velkorysost a milosrdenství.

Někdy může být radost schovaná pod vrstvou bolesti, může být skrytá dokonce i nám samotným, ale přesto zahřívá naše srdce, které se setkává se srdcem našeho milujícího Boha. Někdy se radost projevuje touhou po Bohu.

Jak říká Ježíš – my jsme ve světě, a je to tak dobře. I když je tento svět nedokonalý a dokáže být zlý. Přesto je v něm naše místo a můžeme ho proměňovat právě tím, že naše srdce poznává Boží krásu a velikost. Ale zároveň nejsme ve světě, protože naše srdce už jsou pozdvižena vzkříšeným Ježíšem do Božího království, kde mají svůj domov a věčný zdroj radosti. Jsme posvěceni velikonoční radostí.

Také je zvláštní, že Ježíš neprosí, aby nás Bůh „ze světa“ vzal. Proč? Copak by nám v nebi nebo v ráji nebylo dobře? Určitě ano. Neměli bychom ani starosti, ani bolesti, nemuseli bychom pracovat (nebo aspoň ne tolik), nemuseli bychom zakoušet žádný strach a úzkosti – o sebe ani o své blízké. Proč nás tedy Ježíš chce nechat zde na světě? Myslím, že je to proto, že nás, Ježíšovy lidi, tento svět potřebuje. I když je nás málo, i když jsme sami slabí a nedokonalí, i když to vypadá, že nás tento svět přemáhá. Přes to všechno nás svět potřebuje, aby skrze nás zde byl přítomen Ježíš.

Naše víra – to není VIP klub, kde členové – tedy pokřtění – dostanou výsady, které budou ostatním odepřeny. Naše víra je následování Krista, který přišel tento svět jako dobrý Pastýř zachránit. Je příliš snadné na tento svět nadávat a odsuzovat ho. Daleko těžší je se za něj modlit, a ještě složitější je do tohoto nemocného světa přinášet zprávu o milujícím a uzdravujícím Bohu, který všem (!) přináší naději, hříšníkům odpuštění a otrokům svobodu.

Tak má být velikonoční radostí posvěcen celý svět.

P. ROBERT BERGMAN, spirituál Církevního gymnázia v Plzni

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 49 30. listopadu – 6. prosince 2021

Za svobodu vyznání

Už počtvrté se v Česku konala připomínka pronásledovaných pro víru Červená středa. 130 míst se zapojilo, červeně byl poprvé nasvícen také Mariánský sloup nebo česká…

celý článek


Synoda už běží napříč diecézemi

Synodální proces se už rozběhl v celé řadě farností. Zjišťovali jsme napříč diecézemi, kolik skupinek se již přihlásilo.

celý článek


Setkává se s námi tam, kde jsme

Adventní čas, do něhož jsme vstoupili, je spojený nejen s očekáváním, ale i s Izaiášovým motivem cesty. „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí…

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay