Vydání: 2019/5 Papež v Panamě: Mládí není čekárna, 29.1.2019

Největším darem, který Kristus přinesl světu, je svoboda. Člověk se zbavil základní obavy ze smrti, ze své vlastní konečnosti. Ochromující strach, který by člověka mohl až přikovat k zemi a bránit mu žít a konat, nemá v životě pravého křesťana místo. Správně a zodpovědně zacházet se svobodou však dokáže jen skutečně zralý člověk, zralý křesťan. První z lidí – Adam – je tak prototypem těch, kteří si nezrale uzurpují to, co má být darem a k čemu musíme být teprve vychováni. K zodpovědné svobodě. Celé dějiny spásy jsou jednou velkou cestou ke svobodě, vyjitím ze všech našich „Egyptů“, z různých forem otroctví, byť někdy i zdánlivě pohodlných zlatých klecí, snových zámků a jistot plných „hrnců masa“. Kristus přemohl smrt jednou provždy, ale tento plod velikonočního rána si musíme ostražitě střežit, neboť je tu nabízeno tolik různých alternativ, které nám Kristův velkorysý dar chtějí vzít.
Není jednoduché hledat v chaosu světa cestu, která vede ke spáse. Z Písma naopak víme, že je úzká a jde po ní málokdo, zatímco většina kráčí jistým krokem k záhubě. Člověk, který nezdravě pochopil, co je svoboda, se za ni vlastně jen schovává. Může sice argumentovat „vůlí většiny“ či „hlasem lidu“, ale se skutečnou pravdou, jež člověka jediná může osvobodit, to nemá nic společného. To je limit i naší domácí demokracie, která je tak křehká a tolika různými lidmi zneužívaná. To většinové a oficiální nemusí být vždy správné.
Ježíš dokázal hlásat radostnou zvěst navzdory nepochopení většiny. Dokonce ani ti nejbližší mu mnohokrát nerozuměli – natožpak zdánlivé elity, všichni ti znalci Zákona a politicky angažovaní farizeové ve svých bohatých řízách. Kristus opakovaně a trpělivě vykládal Boží slovo, autenticky ho žil mezi lidmi, kteří na něm samotném museli vidět, jak se Bůh v životě člověka projevuje. Ne každý se raduje, když se Bůh v jeho blízkosti na někom jiném projeví. Žárlivost zatemňuje mozek a způsobuje tvrdnutí srdce. Mnoho současníků Ježíšovi nerozumělo – ale možná spíš jen nechtěli rozumět...
Ani v současné době není jednoduché být prorokem, jít proti proudu, proti vůli „utlačované většiny“ – a právě proto jimi musíme být! Není jednoduché stát si i za nepopulárními pravdami, stejně jako je trpělivě vysvětlovat a s láskou uvádět v život. Není prorocké šokovat okolí tvrdými řečmi a jen zneklidňovat – však prorokovi také nikdo z mocných nesliboval žádnou odměnu, žádné pozemské vyznamenání.
Ani Ježíš neříkal vždy pravdy, které by jeho současníci rádi slyšeli. Věděl, že je rozdíl mezi „davem“ a „lidem“ a jak je vrtkavá přízeň většiny. Během několika dní dokázali totiž lidé v jeho okolí volat spontánně radostné „Hosana!“ stejně jako nenávistně odsuzující „Ukřižuj ho!“ Petra, který mu předtím nabízel snazší, a vlastně velmi rozumné východisko, jak se vyhnout utrpení, nazval satanem, který nemá „na paměti věci božské, ale lidské“ (srov. Mt 16,23). Láska nerozděluje, přesto skutečná láska k lidem vždycky šokuje. Láska nikdy neodsuzuje. Je schopná do sebe pojmout i ty, kteří vědomě jednají proti ní, protože Láska je z Boha.