Homilie: Křesťan přemáhá svět
Vydání: 2017/36 Do školy s požehnáním, 5.9.2017, Autor: Jiří Mikulášek
Úryvek z páté kapitoly Prvního listu Janova se s ohledem na Bílou neděli, kdy nově pokřtění odkládali bílý křestní oděv, vrací k tajemství křtu, které úzce souvisí s velikonočním tajemstvím Kristovy smrti a zmrtvýchvstání.
Svatý Cyril Jeruzalémský v křestních katechezích popisuje tehdejší způsob udělování křtu a vysvětluje jeho symboliku takto: Každému z vás byla položena otázka, zda věří ve jméno Otce, Syna i Ducha Svatého. Složili jste spasitelné vyznání víry a třikrát jste byli ponořeni do vody a opět jste se vynořili. Tím jste obrazně a symbolicky naznačili Kristův třídenní pobyt v hrobě. (---) V témže okamžiku jste zemřeli a zároveň se narodili. Ona spasitelná voda se pro vás stala hrobem i mateřským lůnem.
Svatý Jan zřejmě naráží na toto křestní vyznání a uvádí jako účinek křtu „zrození z Boha“. Kristovým zmrtvýchvstáním vznikla nová dimenze života, účast na Božím životním principu, kterým je láska. Nejedná se jen o nějaký cit, ale o nadpřirozené přilnutí k Otci, které umožňuje, abychom milovali nejen jeho, ale také bratry, protože jsou jeho stvořením, protože On je miluje. Tato láska musí vzdorovat světu, který chce zneužíváním a posměchem zničit lidskou svobodu. Kdo však věří v Ježíše jako Krista a Syna Božího, je silnější než „svět“ se svým démonickým mocenským aparátem. Křesťan přemáhá svět, který nad ním nemá žádnou moc, a naopak dosvědčuje moc Kristovy lásky.
Nejsme jen nějakými ideologickými stoupenci Krista, ale máme nadpřirozené společenství života Božího z Krista. Apoštol Jan hovoří o tomto tajemství v souvislosti s novým přikázáním vzájemné lásky. Jeho slova by se dala přeložit i takto: „To je vítězství, které přemáhá zlo ve světě, naše bratrská láska, jíž jsme schopni, protože Bůh miluje nás a skrze nás naše bratry a sestry. Papež Pavel VI. to vyjádřil slovy: „Církev je místem největší možné lásky.“
V závěru našeho úryvku se apoštol Jan vrací ke zdroji, z něhož tato láska pramení: Voda křtu totiž dostala svou sílu a moc jen skrze vodu a krev vytékající z otevřeného boku Kristova na kříži. Jako z boku spícího Adama vyšla Eva – první matka všech živých, tak z Kristova boku, když usnul na kříži spánkem smrti, vyšla církev, která je novou matkou všech živých.
Při křtu, když kněz předává bílé roucho, říká: „Bůh tě oblékl v Krista a učinil z tebe nového člověka. Bílé roucho ať je znamením této důstojnosti. A rodiče a přátelé ať tě povzbuzují svědectvím slova i života, abys tuto důstojnost uchoval neporušenou navěky.“ Společenství křesťanské rodiny, farnosti, církve je prostředí, které počínající víru chrání a rozvíjí a kde by měl každý pokřtěný pocítit lásku církve.
Mons. JIŘÍ MIKULÁŠEK
Sdílet článek na:
