HOMILIE: Kde je úžas, je i naděje

Vydání: 2018/51-52 Bílé stuhy nového začátku, 18.12.2018

Vstoupí-li do našeho života láska, pak spolu s ní vejde stejnými dveřmi i určitý neklid. Své o tom věděl už svatý Augustin, když osobní zkušenost s ní – a se změnou, jakou mu v životě způsobila – shrnul do známého výroku o nepokoji srdce, dokud nespočine v Bohu. Své o tom věděla i nazaretská dívka Maria, když do jejího života vstoupila láska Boží takovým způsobem, že to v lidských dějinách nemělo a nebude mít obdoby.

Maria jako zbožná židovská dívka vyrůstala téměř v „Božím stínu“, ale jako každý jiný člověk se mu musela naučit bezezbytku důvěřovat a tento rostoucí vztah živit každodenní modlitbou. Tak užasla nad Božím plánem lásky ke světu, že se záhy vydala na náročnou cestu do judských hor, aby nad Božími skutky mohla žasnout ještě více. Maria se tedy vydala na cestu – a s ní se doslova pohnul celý svět, protože každý potřebuje slyšet dobré zprávy...

Když se i my podíváme na vlastní životy pravdivým pohledem, musíme rovněž užasnout, že se Bůh prosadí i navzdory našim plánům, kterými si nejčastěji jen komplikujeme život. Tak může růst naše naděje. Když se podíváme kolem sebe – na krásu přírody, vesmíru, na dokonalost i toho nejmenšího tvora a krásu i té nejnepatrnější květiny, musíme užasnout. A kde je úžas, je i naděje. A kde je naděje, je i láska.

Je potřeba si i všimnout, že sám člověk je schopen Bohu odpovídat: láskou za lásku. Neklid zamilované duše můžeme vyčíst například z řady děl lidského génia, kterými jsou vyzdobeny naše chrámy, ale i z mnoha dalších projevů, zvláště pak v poezii a hudbě, které mohou i náš duchovní život rovněž uvést do pohybu. Když se nás takovýto svět dotkne, musíme pocítit hrdost na to, že patříme k lidskému pokolení, že jsme schopní vyčíst Boží stopy ze stvoření a nechat Boha, aby se i skrze nás světa dotýkal.

Maria svou zamilovaností do Boha rozpohybovala svět. Je patronkou všech podobně zamilovaných, kteří se v tomto světě snaží být spolupracovníky pravdy, kteří vnášejí pokoj, harmonii a lásku do mezilidských vztahů, všech neklidných, kteří vnímají, kde všude je v tomto světě Boha zapotřebí, a kteří sílu k uskutečnění takového díla nespatřují jen ve svých vizích, ale přímo v Bohu, kterého k tomu stále volají na pomoc.

P. RADEK MARTINEK

 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Ostatní



Aktuální číslo 40 27. září – 3. října 2022

Svatováclavská přilbice v Římě

Bohoslužba v bazilice sv. Petra a slavnostní koncert. Svatováclavské oslavy pořádají Češi v Římě každoročně, do letošní podoby se promítlo i české předsednictví…

celý článek


Santiniho chrám stojí na Zelené hoře 300 let

Kulturním i duchovním programem vyvrcholily o víkendu na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou oslavy 300 let od posvěcení chrámu sv. Jana Nepomuckého.

celý článek


Církev v době velkých změn

Jako církev máme stále hledat Vzkříšeného také za hranicemi vlastní instituce i představivosti, a tím tyto hranice neustále rozšiřovat a otevírat – zdůraznil Mons.…

celý článek


Přibývá lidí s depresí a úzkostí

Psychiku lidí poznamenala pandemie i válka na Ukrajině, stále roste počet pacientů s depresí, úzkostmi, sociální fobií i propadem sebedůvěry. Podle JAROSLAVA ŠPÁCE z…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay