HOMILIE: Ježíš se neleká našeho hněvu

Vydání: 2019/29 Rekordní a misijní konference, 16.7.2019

Kardinál Tomáš Špidlík jednou zmiňoval zajímavý zážitek. Přijel k nim na návštěvu cizí kněz. Prostředí ho velmi oslovilo, zvláště silentium (mlčení). Básnil o něm několik dní, až už místní začalo napadat, že by ho host mohl konečně začít i sám zachovávat. Netrvalo však dlouho a návštěvník svůj pobyt ukončil, silentium nevydržel. V tichu zřejmě najednou zůstával sám se sebou. Možná začal slyšet otázky, jež jindy přehlušoval činností. Mohlo v něm začít vřít něco nepříjemného. Kontakt s prostředím, které se liší od našeho běžného a funguje na jiných principech, zkrátka jitří emoce.

Když dnes v evangeliu čteme známý úryvek o pohoštění Ježíše u Marty a Marie, dokážeme se do situace velmi dobře vžít, zvláště do Marty. Vidíme jednání Marie často právě z jejího úhlu a Ježíšovu reakci míváme tendenci přijímat jen z poslušnosti. Ježíš tu ale nerozhoduje o tom, zda má přednost modlitba, nebo činnost. Odpovídá v podstatě jen na vnitřní stav Marty – na její hněv, pocit nespravedlnosti a přesvědčení, že sama jedná správně. Měla plno práce s obsluhou, možná nestíhala, něco se nedařilo, sestra jí nepomohla, přestože mohla. To už pak člověku začnou pochodovat nervy.

Ježíš reaguje úplně klidně. Překvapivě nestaví Marii a Martu proti sobě. Obě má stejně rád. Svou odpovědí spíše Martu učí řešit podobné situace klidněji a pravdivěji. Radí jí, aby se starostmi nenechala tolik pohlcovat, aby na sebe pohlédla jeho očima. Zároveň potvrzuje naslouchání Marie jako legitimní cestu. Martu nezavrhuje ani ji s Marií nesrovnává. Spíše jí ukazuje, jak by se mohla na své priority podívat s nadhledem. Pokud během celé návštěvy Martu ani slovem nepokáral, že něco nestihla, a situace se až do jejího výpadu jeví naprosto idylicky, pak tu spouštěčem hněvu není ani Ježíš, ani Marie, ale Martina představa o tom, jak má vypadat pohostinnost. Rozčiluje ji, že nenaplňuje, co by sama naplnit chtěla. Nevidí, že po ní Bůh uštvanost nechce.

Hněv v nás vyvolává kdeco a leckdy ho odnese někdo, kdo nese vinu jen zdánlivě. Ježíš dnes ukazuje, že náš hněv zvládá. Nenechá se vyprovokovat ani nás neodsoudí. On ví, co se v nás odehrává, a s našimi emocemi si nezahrává. Musíme mu k rozhovoru ale dávat příležitost – stejně jako Marta a Marie. Kdy jsme Boha „pozvali“ naposledy na nějakou delší návštěvu, kdy jsme po delší čas naslouchali jeho slovu? Když nás pak při tom něco rozhněvá, nemusíme se bát mu to předložit. V našich vnitřních bouřích nás určitě nenechá samotné.

P. AMBROŽ ŠÁMAL OPraem.

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 48 24. – 30. listopadu 2020

Začíná advent: Připravte cestu Páně

Do čtyřtýdenní přípravy na Vánoce vstupujeme letos s koronavirovou pandemií, ale také s výzvou českých a moravských biskupů k modlitbě, postu a almužně.

celý článek


Láska a radost zůstanou

„Co bude po smrti?“ – „Na to nemysli!“ – „Kam směřuje svět, ve kterém žijeme, jak skončí?“ – „Na to nemysli!“ Tak může dnes často vypadat rozhovor o…

celý článek


Přijde, ať chceme, nebo nechceme

Jednou z typických nemocí dneška je nespavost, insomnie. Dokonce existuje „spánková prokrastinace“, tedy patologické odsouvání spánku, s nímž souvisí jako důsledek…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay