Vydání: 2020/35 Bělorusko: církev proti násilí, 25.8.2020, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem

Filozof Charles Foucauld nám doporučuje: „Evangeliu neporozumíme, když ho jenom čteme nebo posloucháme. Porozumíme mu jedině tehdy, když ho žijeme.“ To je zvlášť důležité u Ježíšových slov, že bude mnoho trpět, bude zabit a třetího dne vstane z mrtvých. A kdo ho chce následovat, ať zapře sám sebe a vezme na sebe svůj kříž. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho a naopak – kdo svůj život pro něho ztratí, nalezne ho. Apoštol Petr to nechápal, neboť si představoval, že jeho milovaného Ježíše čeká velká kariéra: naslouchají mu přece zástupy, uzdravuje nemocné a lidé ho chtějí provolat za krále Izraele. Jeho učedníci se už dohadují, kdo z nich zaujme v jeho vládě nejvyšší místa. Zapomněli ovšem na Hospodinova slova zaznamenaná Izaiášem: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje.“ Proto se Ježíš neřídí uvažováním pouze lidským, nýbrž jde cestou, kterou ho vede vůle jeho Otce.
Jak se Pán pronikavě liší od uvažování pouze lidského! Jeho kříž byl pro židy pohoršením a pro pohany přímo bláznovstvím. Svým životem nám ukázal, že člověk, který nerespektuje Boží plány a uvažuje pouze sobecky a přízemně, podstatně narušuje své pravé lidství a neplní své poslání. Jen ten, kdo je věrný svému odvěkému určení, aby byl Božím obrazem, kdo žije podle stvořitelského plánu v Duchu a pravdě, zakouší láskyplnou přítomnost Hospodinovy dlaně, která ho vede, posiluje a chrání. Vraťme se k apoštolu Petrovi: varuje svého Pána před plněním Otcovy vůle a přijetím kalicha. Řídí se pouze tzv. „zdravým rozumem“, neboť vidí jen povrch věcí a událostí. A nebývá sám: mnoho lidí tehdy i dnes utíká před každým sebezáporem, odmítá Desatero a sebemenší pohled vzhůru k nebeskému Otci a dělá jen to, co je snadné a vyhovuje jejich nápadům. Proto jsou někteří schopni největších nelidskostí, jak toho býváme svědky i dnes. Jenže zapomínají, že pšeničné zrno musí padnout do země a odumřít, aby přineslo hojný užitek.
Jako věřící chceme jistě Boží radostnou zvěst chápat v její pravdivosti a hloubce, abychom podle ní žili a o její potřebnosti přesvědčili druhé. Žijeme-li podle Božího slova, dostáváme zvláštní sílu, která není z tohoto světa, nýbrž účinně pomáhá unést drobné i větší kříže a nelekat se kamenů na naší poutnické cestě.