Vydání: 2021/21 Jan Nepomucký i dnes ukazuje cestu, 18.5.2021

Když jsem byl malý, moje maminka studovala dálkově jednu školu v Praze. Vždycky když se vracela domů, přivezla mi nějaký dárek: drobnost, hračku za pár korun. A mně se to moc líbilo. Viděl jsem v tom, že na mě maminka myslí, i když je daleko. Pamatuji si, jak jsem hodiny seděl u okna a vyhlížel autobus. Jednou jí to nějak nevyšlo, pospíchala a nestihla mi nic koupit. A já byl zklamaný a naštvaný na celý svět. Až když jsem pobral trochu toho rozumu, poznal jsem, že největším dárkem pro mě není nějaká hračka, ale to, že vůbec mám maminku, že mě má ráda a že se v pořádku vrátila domů.
Proč o tom píšu? Bojím se, že někteří křesťané jsou na tom podobně. Prosí o dary moudrosti, rozumu, rady, síly, umění, zbožnosti a bázně Boží, ale neuvědomují si, že Duch Svatý není bohatý strýček z Ameriky (z nebe) ani maminka, která vozí svým dětem dárky, ale že je to osoba. Duch Svatý je Bůh. Až mám někdy pocit, že nám nejde o to být s Duchem, ale že se spokojíme s některými jeho dary. Redukujeme osobu na dárky a to je špatně.
Je to Duch Ježíšův, kterého nám chce poslat Ježíš poté, co se vrátil ke svému Otci. Je to Duch, ve kterém může Bůh pokračovat ve svém díle na zemi. Je to Duch, který dokáže proměnit naše nitro, ten, který v nás probouzí pevnou víru a důvěru v Boha. Jenom s Duchem Svatým dokážeme zakusit a pochopit, že nás Bůh miluje, jako miloval svého syna Ježíše.
A co na to my? Rozdělili jsme si do škatulek, co by nám Duch Svatý mohl dát, a o to prosíme. Problém vidím v tom, že neprosíme o Ducha Svatého, aby k nám přišel on sám a aby nás proměnil. Občas trápím biřmovance otázkou: „Kolik je darů Ducha Svatého?“ Katechismově uvědomělí odpovídají, že sedm. Opravdu? Dar odpuštění hříchů není darem Ducha? A co dar vědomí Boží lásky nebo dar spásy? A myslím, že bych mohl dlouze pokračovat. Je-li Duch Svatý živou Boží osobou, tak nemůžu jeho působení vtěsnat do žádného výčtu jeho projevů a darů.
Jediná věc, která je snad ještě horší než prosit o dárečky, je redukovat Ducha Svatého na zázračného „napovídatele“ a „záruku úspěšného losování“ u školních zkoušek a maturit. Vím, že to není neúcta, ale nevědomost a nezralost. Proto jsem si řekl, že chci nabídnout alternativu: přistupujme k Duchu Svatému jako k osobě, a ne jako k závozníkovi exkluzivních darů.
Když se vrátím k mé příhodě z dětství – až později jsem pochopil, že mé zklamání bylo zklamáním i pro maminku. Mrzelo ji, že jako nezralé a hloupé dítě jsem její lásku hodnotil podle toho, jestli mi něco přivezla. Jestlipak se na nás, křesťany
21. století, nemůže úplně stejně dívat náš Bůh?
Když Duch Svatý přijde, nepochybuju o tom, že nám dá naprosto všechno, co budeme pro náš život potřebovat – a ještě mnohem víc.
Přeji vám prožití Letnic v blízkosti Dárce.