HOMILIE: Jako by existovaly dva světy

Vydání: 2020/17 Kdy na mši svatou do kostela?, 21.4.2020

Jako by existovaly dva světy. Někdy zdánlivě totožné, jindy zcela rozdílné. Tím prvním je svět, v němž žiji svou představu Boha a považuji se za blízkého přítele Ježíše. Věřím, že rozumím jeho plánům, vím, jak by se mělo vše odvíjet, jak je to nejlepší, jak se mu to líbí. Znám politicko-společenské i náboženské poměry světa, kde žiji, znám obstojně Písmo a jeho příběhy, znám „církevní provoz“. Mám tu nejlepší vůli přispět k tomu, co je dobré a správné. Sice jsem z toho úsilí někdy unavený, protože je toho na mě moc, ale věřím, že stojím na správné straně a že Bůh požehná všemu, co budu dělat…

Ale teď? Jsem zcela zklamaný a naštvaný na Boha i na Ježíše, kterému jsem věřil, že je Mesiášem. Taková potupa a výsměch. Přitom nás měl vysvobodit z toho, co je naší tragédií, především od politické nadvlády a od těch, kdo kazí náboženství. Po takovém krachu už skutečně nechci mít nic společného s tou jeho „skupinkou“. Ti lidé jsou sice z toho, co se stalo, také úplně vedle, ale protože mají strach svobodně a hrdě odejít, jsou zalezlí, a navíc se utěšují řečmi jakýchsi žen o prázdném hrobě…

To je svět učedníka Kleofáše a jeho kamaráda, který není jmenovaný možná proto, aby si tam každý mohl doplnit své vlastní jméno. Svět, který nám nemusí být až tak vzdálený. A právě do tohoto světa zklamání, nespokojenosti a ukřivděnosti vstupuje neznámý poutník. Jeho názory jsou zajímavé, protože právě ten největší důvod, proč jsme na cestě domů, tedy potupnou smrt Mesiáše, používá jako klíč k pochopení Písma. Vypráví nesmírně poutavě, nechce se nám přestat naslouchat, ale za co nás, Bože, zase trestáš, že zrovna teď už je večer, zapadá slunce, a on vypadá, že chce jít ještě dál? To ho máme pozvat k sobě, aby viděl, jak se teď na nás budou dívat doma? Na nás, před několika dny nadšené poutníky do Jeruzaléma, kde mělo všechno vyvrcholit, a dnes smutné hrdiny zklamané z Boha a vůbec ze všeho?

U stolu vše probíhá zcela obvykle. Pozvaný vezme chléb, pomodlí se nad ním, láme jej a podává. „Vtom se jim otevřely oči a poznali ho.“ V tuto chvíli pro ně začíná jiný život. Odehrává se sice ve stejných kulisách jako doposud, ale ve zcela odlišném světě. Otrávenost, vyčerpání a útěk ze společenství jsou v mžiku překonány. Učedníci putující do Emauz vidí očima víry. Zklamání se mění v radost tak velkou, že se o ni musejí podělit s druhými. Jako svědci naplnění Písma se tmou noci vracejí plni nadšení do společenství, odkud ráno odešli.

Pán Ježíš se i dnes připojuje k těm, kdo o něm hovoří a kteří jej zvou do svého domu.

VOJTĚCH CIKRLE, brněnský biskup



 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 39 22. – 28. září 2020

Křesťanské symboly v politice

Symboly jsou pro lidskou povahu důležité, ale u každého z nich musíme mít neustále na paměti, že je pouze pomůckou k pochopení něčeho většího a hlubšího.

celý článek


Libanon: zachováváme si naději

Osm týdnů po masivním výbuchu, který zdemoloval libanonskou metropoli Bejrút a připravil statisíce lidí o přístřeší, do země stále míří mezinárodní pomoc. Místní…

celý článek


Přinuceni k útěku jako Ježíš

V naší době se miliony rodin nacházejí v bezútěšné situaci podobné té, jakou zakoušela Svatá rodina na útěku do Egypta. Upozorňuje na to papež František ve svém poselství…

celý článek


Katolický týdeník mění distributora novin

KT bude od příštího vydání do schránek čtenářů doručovat prostřednictvím své sítě společnost PNS - nikoliv Česká pošta, jak tomu bylo dosud. Správa předplatitelského…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay