HOMILIE: Jak veliká je tvá víra?

Vydání: 2020/33 U sloupu Panny Marie, 11.8.2020

Tuto neděli se ocitáme před jedním z nejpohoršlivějších evangelií. Alespoň doufám, že se dnes Ježíšovým mlčením, jeho krutými slovy a nevybíravým způsobem chování necháme pohoršit. Dovolit si občas zpochybnit své představy o Bohu a jeho způsobu uvažování je zdravé a naší víře prospěšné. Navíc jde o naše evangelium. My všichni jsme přece v jistém slova smyslu Kananejci, cizinci, kteří nerozumí, nechápou a naléhavě potřebují Krista.

Za Ježíšem přichází žena. A není to jen žena, je to matka. Chudá a zoufalá, protože její dcera je nemocná. A křičí. „Ale on jí neodpověděl ani slovo!“ To přece nejde, Ježíši! Máš před sebou člověka, kterému umírá dcera, neví, co si počít, jsi jeho poslední nadějí. Musíš něco říct! I my, stejně jako učedníci v evangeliu, obvykle dobře víme, co by měl Ježíš udělat! Ale ani slovo… Zlost a zmatek narůstají. A přece to všichni známe. Modlíš se a modlíš, a Bůh si tě ani nevšimne. Nic neslyšíš, nic necítíš. Žádný, byť třeba jen letmý pohled. Nic. A bude hůř!

Po Boží lhostejnosti přichází odmítnutí: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ To snad bylo lepší, když jsi mlčel, Pane! Že si Bůh člověka nevšímá, to nějak unesu, ale teď vím, že opravdový život, radost a štěstí existují, ale nejsou pro mě! Svou lásku a milost rozdáváš, ale já jsem z nich vyloučen! Před tvým mlčením jsem ještě zůstat dokázal, ale před odmítnutím?! A žena zůstane.

A nejen to. Padne před ním na tvář! Od křiku za Ježíšovými zády se dostává před jeho tvář. Od zoufalství pomalu přechází k víře. Běžela za Ježíšem, protože potřebovala jeho pomoc, zázrak, teď s ním vstupuje do vztahu. Už ji tedy snad vyslyší. Jenže: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům!“ Nejdřív jsem pro tebe vzduch, pak nejsem vyvolený a teď mě srovnáváš se psem, pohanským psem. Ale máš pravdu, často se cítím jak odvržený pes, ale stejně věřím, že jsi přišel i pro mě! Zůstanu, i když nic necítím, i když nerozumím.

Právě zkušenost vlastní chudoby a neužitečnosti nás může přivést k onomu rozhodujícímu kroku na cestě naší víry. Musím být prázdný, aby mě mohl Bůh naplnit. Moje víra totiž není jen to, co cítím nebo co jsem si racionálně odůvodnil. A někdy je třeba Ježíšova mlčení a zdánlivé nepřítomnosti, aby mě od mých falešných představ osvobodil, abych vytrval v modlitbě a ve vztahu i tehdy, kdy na mě mé pocity a rozum křičí: Uteč, nemá to cenu! Právě v podobné prázdnotě se můj život může stát nejplodnějším. A Ježíš jí řekl: „Ženo, jak veliká je tvá víra! Staň se, jak si přeješ.“

P. VLASTIMIL KADLEC OMI



 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 38 15. – 21. září 2020

Lesná se raduje z nového chrámu

Džbánek piva, koloběžka i miska horkého guláše jsou vyobrazeny vedle tradičních křesťanských symbolů na fasádě nového kostela v Brně na Lesné. Mají připomínat,…

celý článek


Světlo pro naši cestu životem

Asi každý máme tu knihu doma. Někteří na předním místě v knihovně, v pěkném provedení, jako novou. Jiným leží na dosah ruky nebo na nočním stolku už pěkně ohmataná.…

celý článek


Povzbudivé čtení na celý rok

Na knihkupecké pulty přichází nový Cyrilometodějský kalendář (CMK) na rok 2021. Co v něm naleznete, přibližuje jeho hlavní editor JAN PAULAS.

celý článek


Hledat Boží přítomnost ve světě

Biskup VÁCLAV MALÝ oslaví týden před svátkem sv. Václava své sedmdesáté narozeniny. Ačkoliv říká, že je slaví nerad, připomínáme je rozhovorem, v němž se ohlíží…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay