Vydání: 2019/11 Vatikánské archivy se otevřou, 12.3.2019

My Boha nevidíme, slyšíme o Něm pouze hovořit v kázání a katechezi, takže nás právem napadne, že nezbývá než v nebeského Otce věřit, neboť ho uvidíme tváří v tvář až na prahu věčnosti. Ale vraťme se k události na hoře Proměnění: Petr, Jan a Jakub na pár okamžiků uviděli, že jejich rabbi, stojící mezi Mojžíšem a Eliášem, není pouze jedním z mnoha proroků a kazatelů, ale je přímo Božím Synem, který musí mnoho trpět a v Jeruzalémě dokonce zemřít. To tři učedníci viděli a o tom nám jako hodnověrní svědkové podávají zprávu. A později se nejen oni, ale s nimi i další učedníci setkávají se vzkříšeným Pánem, který je posílá do všech koutů světa neohroženě hlásat radostnou zvěst. Ale vždy šlo o malou skupinu vyvolených svědků, zdaleka tedy ne o všechny posluchače Ježíšových kázání, kteří se s ním setkali v městech a pouštích tehdejší Palestiny.
To, co jsme si dosud řekli, neznamená, že většina věřících nikdy nemůže nic uvidět. Dokladem toho je Pavel, autor druhého čtení, který pozemského Ježíše nikdy osobně nespatřil, ale viděl účinky jeho působení v prvních křesťanských obcích. Když před Damaškem oslepl, zrak se mu vrátil až uprostřed tamní skupiny věřících. A právě v živém společenství víry bratří a sester se můžeme i my setkat s živým Kristem, zvláště když tam zazní Boží slovo a slouží se eucharistická oběť. Nejen na tvářích, ale hlavně v životě pokřtěných křesťanů vidíme živého Pána a čerpáme z této zkušenosti sílu a naději. Jestliže Pavel mohl říci, že viděl Pána stejně jako ostatní apoštolové, kteří ho za jeho života provázeli, pak i my můžeme prožít uprostřed věřícího společenství svou „horu Tábor“. Takže Bůh Otec neodešel ze světa a ani Ježíš před dvěma tisíci lety nezmizel v nedohlednu, ale změnili se jen lidé.
Vždy bylo, je a zřejmě i nadále bude jen málo těch, kteří přijmou radostnou novozákonní zvěst a budou žít podle vzoru prvních křesťanů, aby se jim jako Pavlovi mohly otevřít oči. Ovšem stále platí, že i dnes je každému možné, aby se setkal s všudypřítomným Pánem, jak o něm svědčí nejen Starý a Nový zákon, ale viditelně také život těch, kdo věrně následují jeho slova. Pak dostane sílu k opuštění svých pozemských bůžků, kterých je sice všude ve světě plno, ale vůči jedinému a pravému Bohu jsou bezmocní. K tomu ovšem každý hledající potřebuje Boží milost a pomoc společenství věřících, kteří žijí podle Pánových slov, že kde jsou dva nebo tři shromážděni v jeho jménu, tam je on uprostřed nich!