Vydání: 2022/23 Pavel Konzbul v čele brněnské diecéze, 31.5.2022

Padesátý den po Velikonocích, kdy židé slavili svátek týdnů připomínající dání Desatera, se naplnilo Joelovo proroctví, že Boží Duch bude vylit na všechny lidi, a Kristův slib, že bude seslán Přímluvce jako síla jeho přítomnosti po jeho odchodu do nebe – je opravdu seslán Duch Svatý. V křesťanské liturgii se tento den pro svou velikost stává jedním ze tří Božích hodů, abychom jej prožili i my jako „čas“ Boží.
S představou Ducha Svatého je to ze všech tří Božích osob Trojice asi nejsložitější. Jestliže Otce vnímáme jako Boha, Syna jako Ježíše Krista, tak v případě Ducha je to ještě těžší. Už biblická tradice nám však pomáhá obrazy, které jsou vlastně odrazy jeho působení: Duch Svatý je zakoušen ne nepodobně ohni, vodě a větru. Ne náhodou jsou to tři živly oživující zemi, tři ze čtyř elementů světa starověké kosmologie.
Živel je od slova „život“. Naši předci tak nazvali oheň, vodu a vítr, protože mají v sobě pohyb, jsou mocné a nedají se nikdy docela podmanit. Země by bez nich nemohla být živou zemí; bez světla a tepla, vzduchu a větru a bez vody není život, bez živlů by země zůstala pustá a prázdná.
Duch Svatý, dech Boží (v hebrejštině je „duch“ ženského rodu) je dárcem veškerého života a energie na zemi, protože sám je Božím životem. S trochou teologické nadsázky řečeno, Otec je dárcem veškerého bytí, dílem jeho „ruky“ Syna je tvar a podoba stvořeného, dílem „ruky“ Ducha je život a energie. A protože Duch je v Bohu Láskou mezi Otcem a Synem, podstatou života a energie na zemi je jedině láska, která je a dává se dál, láska, kterou svobodou obdařený člověk má vědomě přijmout, žít a dát také dál.
Duch Svatý je silou lásky, je nám nabídnut jako její zápal, světlo, dech a rosa. Sedm darů pojmenovává oblasti jeho působení. Láska by měla pronikat celou naší existencí, měla by tvarovat naše bytí a činění. Měla by být nejniternějším pohybem hýbajícím našimi myšlenkami, slovy a skutky. Ne nepodobně dechu života oživujícímu naše tělo.
A kdy jindy než na Boží hod svatodušní je příhodnější čas se ptát, zda a nakolik je láska k Bohu, lidem a světu opravdu živlem – ohněm, vodou a větrem – naší pozemské existence. A co děláme pro to, aby tomu tak bylo.
Láska je tajemný dar Boží, rozhoří se a je. Jako pomoc k lásce nám, slabým lidem, byla dána víra, klíč otevírající Boží svět, abychom se s Bohem-Láskou setkávali, nechali se jí měnit a čerpali její sílu. Nevede-li nás naše křesťanství ke skutečné lásce, jsme vlastně nejubožejšími ze všech lidí; podobně nejubožejšími, jako kdyby Kristus byl nevstal z mrtvých. Konkrétní podoba lásky je totiž nejdůležitější přítomností Vzkříšeného ve světě, silou Ducha Svatého.