HOMILIE: Být co nejblíže Pánu? Sestoupit ke všem

Vydání: 2021/38 František, poutník v srdci Evropy, 14.9.2021

Někdy tomu říkáme „jeden o koze, druhý o voze“. Tak nějak bychom mohli vyjádřit i to, co se odehrálo v evangelijním úryvku této neděle mezi Ježíšem a jeho učedníky. V čem tkví podstata toho nedorozumění?

Pasáž z Markova evangelia časově i tematicky následuje po události Ježíšova proměnění na hoře. Poté, co Ježíš prvně odhalil svým učedníkům, že Syn člověka bude muset mnoho trpět, být zavržen, zabit a po třech dnech vstát z mrtvých (srov. Mk 8,31), se jim dává na hoře Tábor poznat ve své slávě a při sestupu z hory s nimi hovoří o tom, co znamená vstát z mrtvých (srov. Mk 9,9-10). K tématu svého utrpení a zmrtvýchvstání se opět vrací v úvodu této části evangelia. Mohli bychom skoro říci, že ačkoli učedníci dostali několikerý výklad i s názornou ukázkou, nic si z toho nevzali. Šlo jim to jedním uchem tam a druhým ven. Téma utrpení Božího spravedlivého, natož zmrtvýchvstání je doposud mimo rámec jejich představivosti.

Mimo rámec jejich představivosti ovšem není fakt, že tři z nich, tedy Petr, Jakub a Jan, zažili s Ježíšem něco mimořádného, nevšedního, posvátného, co ti druzí ne. Byli s ním tam na hoře, dostalo se jim vzácného zjevení a nového poznání. Možná se cítili být Ježíšovi blíž, nějak mimořádní, možná mají nějaký zvláštní úkol, nárok na výsadní postavení. A proto mezi nimi vzniká spor: kdo je lepší, kdo je důležitější, kdo usedne na přední místa. Spor v podstatě mocenský. Z toho, co jim Ježíš říkal, vůbec nic nepochopili a utekli k tomu, co je přehledné, srozumitelné a uspořádané – k debatám o vlastní důležitosti.

Nutno si přiznat, že my, Ježíšovi učedníci 21. století, stejně jako učedníci předchozích staletí, jsme na tom nejinak. Vytvářeli jsme si a vytváříme pořadníky důležitosti navenek vykazované nejrůznějšími odznaky: frčkami, insigniemi a tituly všeho druhu. Ježíš o téhle naší podivné potřebě ví. Ví, že jsme navzájem soupeřiví a chceme nad druhými vyniknout. Zároveň ale dává této naší touze smysluplný rozměr: „Kdo chce být první, ať je služebník všech.“ Podobně jako učedníci, kteří se na hoře setkali s Ježíšem ve slávě, sestoupili z hory do každodennosti, aby to, co zakusili „nahoře“, zúročili „dole“ v konkrétní službě svým bližním. To máme dělat také my. Čím více jsme poznali Ježíše v jeho slávě, tím hlouběji jsme voláni k tomu, abychom se stali služebníky všech.

A neplatí to jen o jednotlivcích, ale i o celku Božího lidu. To, že jsme se setkali s Pánem, že jsme jej poznali oslaveného a zmrtvýchvstalého, že máme víru, kterou naši bližní nesdílejí, nemá být zdrojem naší nadřazenosti a pocitu důležitosti ani touhy si zajistit nějaké privilegované či hájené postavení ve společnosti. Být co nejblíže Pánu v jeho slávě znamená zároveň co nejvíce sestoupit z hory dolů skutečně ke všem.

jáhen ONDŘEJ DOSKOČIL, koordinátor nemocničních kaplanů v českobudějovické diecézi




 

Sdílet článek na: 

Sekce: Ostatní, Články



Aktuální číslo 33 9. – 15. srpna 2022

Tisíce mladých lidí míří do Hradce Králové

Tento týden v Hradci Králové probíhá dlouho připravované Celostátní setkání mládeže, jež se koná jednou za pět let.

celý článek


Nechat se proměnit na Mladifestu

„Na dovolenou do vlastního srdce“ pozval papež František účastníky letošního festivalu mládeže Mladifest na známém hercegovském poutním místě Medžugorji.

celý článek


Je třeba, abychom je brali vážně

V salesiánské komunitě v Brně-Žabovřeskách se P. Libor Všetula věnuje mladým lidem už deset let.

celý článek


Kam kráčíš, člověče?

Kromě toho, že jsem knězem, jsou rána, kdy kolem druhé nebo třetí vstávám a jdu řídit autobus pražské MHD. Jsem člověk jako každý jiný.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay