Vydání: 2022/13 Papež navštívil zraněné děti, 22.3.2022

Může nás napadnout otázka: kdo z návratu domů vyzískal více – syn, nebo otec? Zajisté syn, protože měl opět vše co dříve. Při pozornějším pohledu se naopak ukazuje, že více získal otec. Těžištěm vyprávění se nezdá být syn ani otcovské odpuštění, ale otcova radost.
Když Ježíš vypráví toto podobenství, má na mysli Boha. Jde o opětovný výklad celého prorockého proudu, který vždy hlásal Boží lásku silnou do té míry, že ztotožnil Boha s matkou, jež nezapomíná na své děti, a se ženichem Izraele, jenž se raduje ze své nevěsty. Tak Ježíš naplňuje, co bylo zapsáno v první smlouvě. Středobodem je radost Boha ztotožněného s otcem.
Mladší syn si od otce vyžádá svou část dědictví a otec mezi syny rozdělí svůj majetek. Text však naznačuje, že otec mezi syny rozdělil svůj život – a polovina otcova života odchází. Syn ho připravuje o polovinu života. Na lidské rovině je to pochopitelné: když matka nebo otec ztratí dítě, ztrácejí polovinu svého života, cítí, že jim něco chybí, přicházejí o radost, nadšení. Od synova odchodu otec dokáže jen jedno: hledí k obzoru. Otec je jako bez života a nedělá už nic jiného – jen čeká, až se mu syn zase vrátí. Mohli bychom říci, že otec už neměl chuť žít. Ovšem když vidí syna, jak se vrací, tak i jemu se navrací život.
Syn sice prosí o odpuštění, ale toto odpuštění je samozřejmé. Proto tím hlavním není odpuštění – vždyť mu otec ani nedovolí o ně prosit. Je z návratu syna tak bez sebe, až úplně ožívá: běží mu vstříc, objímá ho a líbá. Otec, který byl polomrtvý, je opět naplněný radostí; a začíná se slavit. Potvrzují to služebníci, kteří vypravují staršímu ze synů: „Tvůj bratr je zde, tvůj otec ho má zpět živého a zdravého.“ Stěžejní je otec, jemuž se syn vrátil živý a zdravý a navrátil mu chuť žít.
Troufám si říci, že nás Bůh potřebuje k tomu, aby se mohl radovat. My Boha zajisté potřebujeme, ale i on potřebuje nás, protože bez nás by byl smutný. Bůh udělá vše pro to, aby nám dal nebe. Představte si Pána Boha v nebi, jak je smutný z toho, že někdo chybí. To je logika lásky. Není otce bez syna; odstraníš-li syna, neexistuje otec. Bůh nemůže jinak než nám odpustit, jinak by ztratil nás všechny. Pokaždé když se vracíme k Bohu, působí mu to radost; když se někdo vrací, Bůh je opět šťastný.
Je správné prosit za odpuštění, ale stejně tak je prvořadé naučit se říkat Bohu: mám tě rád, je mi s tebou dobře, chci být s tebou; bez tebe, Pane, umřu. Bůh říká to samé: bez tebe umírám bolestí.
Čiňme Boha šťastným svou láskou a těšme druhé tím, že jim nabídneme své přátelství. Naše radost pak bude jistá. Buďme laskaví a zajímaví, ať po nás druzí touží, a setrvávejme v pokoji, protože Bůh udělá vše pro to, aby nás zachránil.