Vydání: 2022/46 V Bahrajnu o svobodě a toleranci, 8.11.2022

Nedělní evangelium v sobě nese spoustu důležitých informací, které je dobré znát – zvláště v těžkých dobách. Na první pohled vypadá tak trochu děsivě, se všemi těmi hrůzami, které Ježíš popisuje, ale ve skutečnosti je plné naděje a útěchy. Pojďme je společně najít.
Zboření Jeruzalémského chrámu bylo a stále je pro Izraelity velkou katastrofou. Samozřejmě nejde pouze o budovu, ale o útok na samotné náboženství. Můžeme si položit otázku, proč to Bůh dopustil. Dokonce podruhé. První chrám byl zbořen v roce 586 před Kristem. Proč to Bůh dopustil? Copak nechce přebývat v chrámě? No, možná právě tam přebývat nechce. Celé stvoření je jeden veliký chrám, kde Bůh přebývá a nepotřebuje přitom budovy a statky vystavěné lidskýma rukama. Kromě celého stvoření je už jen jedno místo, kde chce přebývat – a odkud může být vypovězen: nitro člověka. Není-li Bůh v nitru člověka, tak to žádný kostel, chrám, ani katedrála nezachrání. Svatý Irenej jednou pronesl hlubokou myšlenku: Boží slávou je živý člověk.
Ani se nemusíme divit, že téma zboření chrámu lidi zajímá. Proč? Senzace? Myslím, že ne. Chrámy představují jistoty. Stojí staletí, jsou krásné, pevné. Není divu, že lidé zpozorní, když tu Ježíš najednou začne mluvit o boření takových jistot. To platilo nejen tehdy pro Izraelity, ale úplně stejně to platí i pro nás dnes. Možná, že i my vkládáme naše jistoty do mnohých věcí, které považujeme za pevné a neměnné, ale ony takové nejsou. Pevný a neměnný je pouze Bůh. A život a víra jsou někdy tak dynamické a proměnné, že nám z toho jde hlava kolem. Krásně to vyjadřuje Jan: „Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Následníci Ježíše Krista nejsou sochy vytesané v chrámě, ale jsou to lidé na cestě. Lidé, kteří žijí v konkrétní době, čtou znamení doby a reagují na ně.
Dále nás Ježíš varuje, abychom se nenechali nachytat těmi, kteří se za něj budou vydávat a svádět druhé v apokalyptických vyjádřeních. Naše víra je o Ježíši Kristu, nikoliv o spolehlivém určení data konce světa. Je s podivem, kolik lidí se utápí v různých zjeveních, citují je odpředu dozadu a zpět, umí pojmenovat všechno špatné ve společnosti, ale Ježíšův Duch v nich není. Duch víry, naděje a lásky. Místo toho kolem sebe šíří strach, výčitky a napětí. Nenechme se jimi svést. Typickým příkladem jsou současné dezinformace všeho druhu. Nevěřme jim.
Ježíš není uhlazený teoretik. Moc dobře ví, co je to zlo, utrpení člověka, války a bolest. A ukazuje nám, že i když se tohle všechno stane, tak nás neopustí. Ví o nás, bdí nad námi, zastane se nás. To je naše víra, v tom můžeme hledat jistotu. A taková jistota je pevnější než všechny chrámy světa, než všechny zákony a lidské nauky. Neopírá se o věci, ale o Boha.