Homilie: Bděle čekejme na Pána, abychom se s ním setkali
Vydání: 2016/32 Papež František: Nenechte se odradit, 5.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíšovi služebníci – a těmi jsme všichni – mají jako onen hospodář z evangelia bdít a očekávat Pánův příchod: lampy víry mají hořet, ať je půlnoc nebo den. Neznamená to ovšem nedělat nic a jen čekat se založenýma rukama. Darovaný čas máme plně využít k plnění úkolů odpovídajících poznané Boží vůli, a přitom se neuzavírat do sebe, ale nezanedbávat ani své bližní.
Liška v Exupéryho Malém princi dobře radí i nám, když říká: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ Naše odpovědnost se tedy vztahuje na rodinu, sousedy, spoluzaměstnance, bratry a sestry ve víře, ale i na hladové a uprchlíky. I o nich platí, že cokoliv jsme učinili (nebo ne) pro jednoho z maličkých, učinili jsme (nebo také ne) pro Pána. V každém člověku, na něhož se vztahuje naše odpovědnost, je skryta tvář Ježíše Krista. Tu bychom zneuctili, kdybychom šli kolem nevšímavě, podobně jako kněz a levita u Jericha, a byli bezohlední a sobečtí vůči bližním, ať jde o kohokoli. Naopak jsme-li náležitě bdělí a cítíme-li svou odpovědnost vůči Bohu, Pánu všeho tvorstva, a Ježíši Kristu, našemu bratru a zachránci, stáváme se aktivními spolupracovníky Božích plánů. Starozákonní Židé nazývali vědomí své odpovědnosti „životem před Boží tváří“, a proto se stále modlili: „Hospodine, neskrývej tvář před svým služebníkem, buď mi blízko, zastaň se mne.“ (Ž 69) Právě vědomí blízkosti Nejvyššího jim dávala sílu k naplňování své zodpovědnosti vůči jejich nejbližším včetně cizinců.
Nabízí se nám otázka vhodná pro zpytování svědomí: Žijeme vědomě před Boží tváří? Náš Pán nás ujišťuje, že je s námi vždy, ať jsme kdekoli, před ním se nikam schovat nemůžeme. Platí to i pro nevěřící, i když ti to namnoze odmítají a považují za smyšlenku. Je-li naše víra takto „dospělá“, pak nám naše srdce, naplněné shůry darovaným pokojem, stálé připomíná, že nad námi bdí a chrání nás Boží všemocný pohled. Na tuto nadzemskou Boží lásku odpovídáme vděčností a bdělým vztahem k lidem i světu. Prakticky to znamená konat dobro, hlásat a žít pravdu, upevňovat vědomí pevného společenství v rámci církve se všemi, kdo podobně věří – a nikoho z tohoto svazku nevylučovat, ale naopak přispívat podle svým možností a sil k prohloubení víry v Boha a vzájemné důvěry, která má spojovat všechny, slabé i silné, chudé i bohaté, mladé i (často opomíjené) seniory. Využijeme tak své možnosti a ubráníme se rezignaci, kterou někdy pozorujeme ve tváři některých bližních, dokonce i věřících. Nahrává tomu současný zmatek v mnohých myslích, vyvolaný a podporovaný ztrátou ideálů a víry v ochraňující Boží prozřetelnost i působením některých médií. Pociťuje to zvláště mládež a ti, kdo žijí na okraji jinak blahobytné společnosti. To je o důvod víc, proč máme být jako věřící bdělí – a podle toho žít a jednat. Jedině pak budeme svou víru odpovědně přenášet i na druhé.
P. MILOSLAV FIALA OPraem
Sdílet článek na:
