4. 5. 2012
|Vydání: 2012/18 Památník: koncentrační tábor pro řeholníky, 4.5.2012, Autor: Martin T. Zikmund
Desítky městských gotických katedrál, stovky venkovských románských kostelů, domovská půda slavných světců a duchovních autorit jako Irenej, Martin, Bernard z Clairvaux, farář arský, Bernadetta, Terezie z Lisieux, bratr Roger z Taizé, Abbé Pierre a mnozí další. Ve Francii nazvané nikoli neprávem „nejstarší dcerou církve“, která zažila v nové době radikální odluku církve od státu, proslula hnutím dělnických kněží a trpí ničivou sekularizací, se právě při letošních prezidentských volbách rozhoduje o dalším směřování země.
Ke katolické církvi se v této 65milionové zemi, která je spolu s Německem považována za pilíř Evropské unie, dosud hlásí přes 60 % obyvatel. Ale jen 14 % z nich je praktikujících. Přitom ve Francii, kde se zrodil i protestantský reformátor Jan Kalvín, žije už dnes více muslimů než evangelíků – je jich tu pět až šest milionů. Je nasnadě, že prezidentské volby se týkají také této otázky.
ŽHAVÝ PROBLÉM IMIGRACE
Rozdíl v přístupu k imigrantům mezi pravicí a levicí se podle amerického politologa Williama Pfaffa ukázal v plném světle při nedávné tragédii v Toulouse, kde islámský fundamentalista Mohammed Merah zavraždil tři židovské děti, rabína a také několik policistů – než byl sám zastřelen. Zatímco vůči imigrantům obezřetný pravicový kandidát Nicolas Sarkózy přerušil svou kampaň a okamžitě přispěchal na místo, aby se svými výroky i gesty projevil jako státník, jeho oponent socialista François Hollande se nezmohl na víc, než že v doprovodu žurnalistů zdálky pozoroval, co se děje.
A hyperaktivní Sarkózy následkem této události jednal: vykázal ze země všechny imámy, kteří dosud byli považováni za podezřelé živly. Podle Pfaffa se socialistická strana naopak snaží být mluvčí těchto přistěhovalců a nechce spory mezi Francouzi různého původu vyhrocovat. V Toulouse ovšem i Sarkózy projevil dvě diplomatické vlohy: prohlásil, že se jeho ostrá reakce na tento teroristický čin netýká řadových muslimských obyvatel, pouze extremistů.
KDYŽ SE DVA PEROU…
„Můžeme mluvit o tom, že katolický hlas inklinuje víc doprava,“ komentuje současnou politickou situaci ve Francii katolický historik z Lyonu Jean-Dominique Durand. Podle průzkumů totiž 45 % praktikujících katolíků podpořilo Sarkózyho (a mnozí další dali hlas Marine Le Penové), na rozdíl od 16 %, kteří upřednostnili v prvním kole kandidáta socialistické strany Hollanda. „Část katolíků, i když je to menšina, dala své hlasy socialistické straně, která podle nich věnuje víc pozornosti sociální spravedlnosti. Ale dnes – při pohledu na návrhy socialistů ohledně manželství homosexuálů, výzkumu embryonálních buněk a eutanazie – ponechává Hollande tyto přívržence ve zmatku,“ tvrdí Durand.
Nepsaná vítězka prezidentských voleb je prý ale známá už dnes: Marine Le Penová z extrémně pravicové Národní fronty, pro níž se rozhodlo k překvapení mnohých na 18 % Francouzů. Dcera známého populistického politika se zaměřila na zchudlé venkovské obyvatele, kteří mají dost pravice a levice, a svým voláním po ochraně „Francie kostelních zvonů a kypré půdy“ si zajistila čestné třetí místo. Daleko za sebou nechala takové kandidáty jako někdejšího komunistického vůdce Jeana-Luca Mélenchona s 11 % či katolíka se sekulární agendou a politického centristu Françoise Bayroua
s 9 %. Le Penová podle Duranda přitahuje také hlasy katolických tradicionalistů, tzv. lefèbvristů, kteří představují oříšek pro francouzské biskupy – vzhledem k očekávanému začlenění jejich společenství do katolické církve.
Katolický episkopát sice vydal před volbami důležitý dokument, který měl pomoci věřícím voličům se zorientovat, ale věnovala se mu malá mediální pozornost. I to svědčí o tom, jak dále napsal Durand, že se katolická církev ocitá ve Francii na samém okraji politické významnosti.