Vydání: 37, 10.9.2019
Podobenství o marnotratném synu patří bezpochyby k těm úplně nejznámějším a určitě i nejkrásnějším v celém evangeliu. Mnohokrát jsme je slyšeli, stejně i jeho výklady, a tak víme, že těmi mladšími syny byli nejprve ti „samí celníci a hříšníci“, kteří přicházeli do Kristovy blízkosti, staršími syny reptající „farizeové a učitelé Zákona“, milosrdným otcem sám Bůh, respektive Pán Ježíš.
Vydání: 35, 27.8.2019
Po přečtení dnešního evangelijního úryvku – o nevybírání si předních míst, potřebě se ponižovat a zvaní ubohých – možná někoho napadlo, že toto je konečně evangelium, které aspoň někteří křesťané žijí: vždyť v kostele se většinou lavice naplňují odzadu, na katolických akcích se pořád ještě slýchává, že někdo něčeho není hoden a že raději půjde někam stranou, lidé si dávají různými způsoby přednost, věnujeme se charitě.
Vydání: 34, 20.8.2019
Jak postupně kráčíme liturgickým mezidobím – dobou, která zpřítomňuje ony podivuhodné tři roky Kristova veřejného působení –, pokračujeme systematicky i v četbě evangelijního svědectví. Jak tak činíme, letos podle Lukášova sepsání, stále častěji hledíme a pomaličku se spolu s Pánem Ježíšem blížíme směrem k Jeruzalému. Začínají tak stále častěji – a koncem liturgického roku to bude ještě častější – zaznívat témata jako kříž, utrpení nebo poslední soud.
Vydání: 33, 13.8.2019
Představme si nějakého člověka, kterého známe jako slušného, a najednou nás překvapí opačným chováním. Podobně by mohl být někdo překvapen Ježíšem, když slyšel v evangeliu jeho slova o ohni, který má hořet, a o úzkosti ze křtu, do kterého má být ponořen: „Nepřišel jsem dát mír na zemi, ale rozdělení.“ Je to stále ten, který o sobě řekl, že je tichý a pokorný srdcem?
Vydání: 31, 30.7.2019
Naše snaha leckdy nevyjde tak úspěšně, jak si ji malujeme, a tak nám bezděčně vytanou na mysli úvodní slova dnešního prvního čtení z knihy Kazatel „marnost nad marnost, všechno je marnost“. Přece se většinou do různých aktivit vrháme s docela velkou pozemskou nadějí. A při poslechu dnešního evangelia nás spíše napadá rouhavá myšlenka, zda Pán není vůči boháčovi, očekávajícímu velkou úrodu, přece jen trochu zlomyslný. Chudák ten tazatel ze zástupu – Ježíš mu proti bratru nepomůže, a navíc z jeho podnětu vyvodí na místě veřejné poučení proti chamtivosti!
Vydání: 30, 23.7.2019
Platí u Hospodina princip kolektivní viny? Je-li někde místo deseti třeba jen sedm spravedlivých, už to na Božím odsouzení nic nezmění? Potřebuje nás Hospodin, abychom mu vysvětlili, co to je spravedlnost?
Vydání: 29, 16.7.2019
Kardinál Tomáš Špidlík jednou zmiňoval zajímavý zážitek. Přijel k nim na návštěvu cizí kněz. Prostředí ho velmi oslovilo, zvláště silentium (mlčení). Básnil o něm několik dní, až už místní začalo napadat, že by ho host mohl konečně začít i sám zachovávat. Netrvalo však dlouho a návštěvník svůj pobyt ukončil, silentium nevydržel. V tichu zřejmě najednou zůstával sám se sebou. Možná začal slyšet otázky, jež jindy přehlušoval činností. Mohlo v něm začít vřít něco nepříjemného. Kontakt s prostředím, které se liší od našeho běžného a funguje na jiných principech, zkrátka jitří emoce.
Vydání: 28, 9.7.2019
Učit se vyjmenovávat přikázání a třídit je podle důležitosti, s tím má asi každý z nás zkušenosti. Ne vždy se ve svých závěrech s ostatními shodneme, ale i tam, kde soulad mezi námi panuje, nemusíme nutně docházet ke stejným důsledkům. Někdy dokonce zjistíme, že navzdory stejným východiskům hledíme opačným směrem.
Vydání: 26-27, 25.6.2019
Na Boží vinici je práce víc než dost a dělníků bylo málo v každé době. Hlásání radostné zvěsti však vyžadovalo stále nové spolupracovníky. Písmo naznačuje, že v případě dvanácti apoštolů Ježíš počítal spíše s jejich budoucí svátostnou službou, která započala ve večeřadle ustanovením eucharistie. Současně to znamenalo, že zvěstováním Božího království bude muset pověřit mnohem širší skupinu jiných učedníků.
Vydání: 26-27, 25.6.2019
Nastal čas, kdy se Ježíš rozhodl odejít do Jeruzaléma. Naposledy. Učedníci vnímají, že se jedná o vážný krok, nechtějí nic zanedbat, a tak jdou napřed, aby připravili nocleh. Dochází ovšem k určitému napětí, jelikož obyvatelé samařské vesnice o žádném noclehu slyšet nechtějí, což zase rozhněvá dva z učedníků, a celá rozepře končí jejich pokáráním. I takováto téměř bizarní situace posloužila k tomu, aby Ježíš zdůraznil cíl svého poslání – přinést lidem, světu pokoj, nikoli válku.
Vydání: 24, 11.6.2019
Velikonoční cyklus se završil splněním důležitého Kristova příslibu, sesláním Ducha Svatého. Již bylo tedy zřejmé, jak to ostatně Ježíš opakovaně naznačoval, že Bůh je jeden, ač ve třech Osobách. Právě tomuto tajemství vnitřního Božího života se věnuje i církev hned na začátku druhé části liturgického mezidobí.
Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…
Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…
Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…
Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…
Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020
© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena Mapa webu
RSS kanál
XML Sitemap |
