Vydání: 33, 12.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš si tedy přeje, aby se jeho oheň plně rozhořel, aby brzy došlo k rozlišení duchů, aby se věřící shromáždili v jeho církvi a aby jejich přesvědčivá víra nebyla zeslabena vlažností některých nebo dokonce potlačena nepřáteli. O jeho slovech uvažoval např. Vincent van Gogh takto: „Kdo má v sobě a ve své duši oheň, nemůže jej schovat pod poklici; proto člověk raději hoří, než aby jen doutnal.“ Malíř měl jistě na mysli nejen vřelý vztah k umění, ale i opravdovou víru opřenou o zvěst evangelia.
celý článek
Vydání: 32, 5.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíšovi služebníci – a těmi jsme všichni – mají jako onen hospodář z evangelia bdít a očekávat Pánův příchod: lampy víry mají hořet, ať je půlnoc nebo den. Neznamená to ovšem nedělat nic a jen čekat se založenýma rukama. Darovaný čas máme plně využít k plnění úkolů odpovídajících poznané Boží vůli, a přitom se neuzavírat do sebe, ale nezanedbávat ani své bližní.
celý článek
Vydání: 31, 29.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Pesimistický Kazatel hlásá konečnost všeho, lidským životem počínaje, neboť „všechno je pomíjivost a honba za větrem“. Ale zjevující se Bůh ve své nekonečné lásce prohlašuje pravý opak: náš pozemský život ústí do věčnosti, kde můžeme, budeme-li žít z víry a respektovat Boží zákony, dostat podíl na nekončící blaženosti. Písmo nám radí, abychom zaměřili svůj pohled na Krista sedícího na nebesích po pravici Otce a spoléhali na něho zvláště ve chvílích modlitby, pokušení, radosti a nejistoty.
celý článek
Vydání: 30, 22.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš chápe naše rozpaky ohledně prosebných modliteb, kdy očekáváme jejich rychlé splnění. Neboť nás vyzývá: „Proste, a dostanete… Neboť každý, kdo prosí, dostává.“ Sám jde příkladem, když se na Olivové hoře modlí, aby Otec od něho odejmul kalich utrpení a smrti. I když ho onen kalich neminul, důvěřuje a v poslední chvíli volá: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Prosba byla vyslyšena zcela podle Božího plánu spásy nás lidí, když ho Otec po zmrtvýchvstání korunoval mocí, povýšil a „dal mu Jméno nad každé jiné jméno“ (Flp 2,9).
celý článek
Vydání: 29, 15.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Láska k Bohu vyžaduje naslouchání jeho slovu, jak to vidíme na příkladu Marie. Její sestra Marta je pracovitou hostitelkou, která pečlivě připravuje vzácnému hostu jídlo, a je zároveň naplněná starostí o jeho tělesné blaho, takže na nic jiného nemá čas. To ji zneklidňuje natolik, že žádá Ježíše, aby uznal, že jen ona je aktivní, zatímco Marie nedělá nic. Ježíš její námahu sice oceňuje, ale zdůrazňuje jedno potřebné, totiž slyšet Boží slovo jako předpoklad opravdové lásky k Bohu. Biskup Augustin k tomu poznamenal: „V těchto ženách jsou představeny dva způsoby života, přítomný a budoucí, naplněný prací a naplněný klidem, nutný a blažený, časný a věčný.“
celý článek
Vydání: 27, 29.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš posílá učedníky šířit radostnou zvěst tam, kde najdou dům plný pokoje, ale cestou nemají nikoho zdravit a s nikým se zastavovat. Na první pohled se zdá, že jde o protimluv: nebudou pak u lidí zvyklých na orientální zdvořilost považováni za podezřelé, které není radno pustit přes práh? Ale požadavek „s nikým se cestou nepozdravujte“ existoval dávno před Pánovým vystoupením. Už Elíša připomněl svému služebníku Géhazimu: „Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej“ (2 Kr 4,29). Sluha byl poslán vzkřísit mrtvé dítě Šúnemanky, takže šlo o čas, věc byla naléhavá a spěchala. Ale vždyť podobné poslání přijaly i dvojice Pánových věrných: neměli ztrácet čas zbytečnými zastávkami a hovory, ale měli se věnovat záležitosti daleko důležitější, v níž také jde o život nebo smrt. Vždyť na hlásání pravdy o Božím království nezbývalo mnoho času, takže všechno ostatní muselo ustoupit.
celý článek
Vydání: 27, 29.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Biblistova otázka se samozřejmě týká i nás: Co máme dělat, abychom získali věčný život? Pán nám radí, abychom milovali celým srdcem Boha, neboť nás stvořila jeho láska, která chce být ovšem opětována. Proto apoštol Jan napsal: „My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás.“ Náš vztah k němu se má prokázat praktickou láskou k bližnímu, která je naplněna milosrdenstvím a sklání se k potřebným, v nichž nás očekává sám Bůh. Máme tedy milovat jeho obraz v člověku, jinak by byla naše víra neplodná, bez užitku, neschopná přeměnit sobecký svět. Pak by o nás platilo, že „kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20). Ježíš ukazuje v podobenství konkrétní překážky milosrdnému skutku: Kněz, který jde kolem, se asi bojí, že by se dotykem přepadeného znečistil; třeba je už mrtvý, a on by ho musel ještě k tomu pohřbít. Podobně jednal levita, který spěchal k bohoslužbě a nemohl se zdržovat s cizincem, jenž mohl být navíc pohan. Naopak Samaritán, přehlížený a opovrhovaný, pomohl přepadenému, dopravil ho do hostince a staral se o ...
celý článek
Vydání: 26, 24.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Pouze naplno žitá víra nám dává pravou vnitřní svobodu. Zbavuje nás nutkavého pocitu, že Bůh nás stále pozoruje, všechno vidí, slyší, všechno ví, jak to vidíme v některých kostelích: Boží oko shlíží zarámované trojúhelníkem, aby soudilo a trestalo… Možná, že právě takový obraz odrazuje mnohé současníky: nejsou přece malé děti, aby je někdo stále sledoval. Ale je taková představa Boha správná? Pavel píše v listě Galaťanům o podobném problému. Žili tam zbožní Židé, kteří literu Zákona přesně dodržovali. Když někteří přijali křest, nevěděli, zda mají žít podle zděděných předpisů, nebo je mají zcela opustit. Apoštol je bratrsky poučuje, že „jsou povoláni ke svobodě“. Podstatný je život podle víry v Krista a v lásce, která je jejím důsledkem. „V křesťanství platí víra, která se projevuje láskou“ (srov. Gal 5,6). Rozhodující je věřit v Boha, který je laskavým Otcem všech, a očekávat od něho všechno dobré a na věčnosti věčnou spásu. Nakonec všechno závisí na Božím smilování, které přijímá a žehná našemu životu přijímajícímu sílu a ...
celý článek
Vydání: 25, 17.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš k nám mluví o sebezáporu a nesení vlastního kříže. Jan Maria Vianney k tomu v jednom kázání řekl: „Kříž je tou nejučenější knihou, kterou můžeme číst. Kdo tuto knihu neznají, jsou nevědoucí, i kdyby znali všechny ostatní knihy. Opravdu učený je ten, kdo tuto knihu miluje, ptá se jí na radu a stále víc se v ní prohlubuje. Čím víc k ní chodí do školy, tím víc touží v ní zůstat.“ I když se jeho rada zdá jednoduchá, její uskutečňování patří k nejtěžším. Neboť plnění Boží vůle, jak to známe z kázání a života Ježíše Krista, znamená jít cestou kříže. A to mnohé lidi odstrašuje, takže jdou raději vlastní cestou, aby se dříve nebo později dostali na scestí. Proto nám Ježíš připomíná: „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho.“ Máme tedy na vybranou, jak bude naše životní pouť vypadat: zvolíme širokou cestu, která vede do záhuby, nebo Pánem doporučovaný stálý sebezápor se všemi obtížemi, které taková volba nutně přináší?
celý článek
Vydání: 25, 14.6.2016
Dvaadvacet jáhnů letos přijme kněžské svěcení. Většina z nich na konci června. Se všemi letošními novoknězi se budete moci setkat při mši svaté 5. července 2016 v 8.30 v bazilice na Velehradě.
celý článek
Vydání: 24, 10.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Evangelium nám popisuje průběh setkání tří osob: jednoho „spravedlivého“, jednoho Svatého a jedné hříšnice. Farizej Šimon se ve své nadřazenosti domnívá, že onu ženu dobře zná, proto jí pohrdá a mění svůj názor i na pozvaného hosta: není to někdo, kdo by měl světu přinést něco nového, jak se to očekává od pravého proroka.
celý článek
Vydání: 23, 3.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Smrt patří mezi skutečnosti, o kterých mnozí nechtějí ani slyšet. Ale v Písmu o ní čteme na mnoha místech, neboť v ní se projevuje také Boží moc. Prorok Eliáš prosí Hospodina: „Můj Bože, prosím tě, ať se vrátí duše tohoto dítěte do něho!“ Člověk by to nedokázal, ale Bůh tuto modlitbu vyslyšel a vrátil chlapce zpět do života. Vdovu, zdrcenou při pohledu na jejího mrtvého syna, Ježíš utěšuje: „Neplač!“ Přistupuje k márám a říká: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Na rozdíl od proroka Eliáše Ježíš neprosí, ale ve své božské moci přikazuje – a stává se něco neslýchaného: mrtvý se posadil a začal mluvit. V Novém zákoně nacházíme také zprávy o vzkříšení z mrtvých, např. o dcerušce Jairově nebo o Ježíšově příteli Lazarovi, který ležel už čtyři dny v hrobě. Tento případ, který se udál bezprostředně před velikonocemi, měl u lidí velký ohlas, ale u představených Židů byl posledním důvodem k Ježíšovu odsouzení. Ovšem i učedníci dostali od Mistra moc uzdravovat nemocné a probouzet k životu mrtvé, takže k tomu docházelo během celých církevních dějin, ...
celý článek
