Vydání: 38, 13.9.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Nedávno svatořečená Matka Tereza nám radí: „Potřebujeme nalézt Boha a On nemůže být nalezen v hluku a shonu. Bůh je přítelem ticha. Popatřme na přírodu, stromy, květiny, trávu – rostou v tichu. Pohleďme na hvězdy, měsíc a slunce – pohybují se v tichu.“ Ztišme se tedy, abychom stále lépe chápali a promysleli Pánova slova, že i my máme Boha milovat celým srdcem a celou duší a nelpět na majetku včetně peněz.
celý článek
Vydání: 37, 6.9.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Farizeové si pozorně všímali všeho, co Ježíš dělá a s kým se stýká, a vlivem omezeného chápání byli pohoršeni a reptali: „Přijímá hříšníky a jí s nimi!“ Zapomněli, že prorok Izaiáš už před staletími poukázal na rozdíl mezi myšlením a jednáním lidským a Božím, když napsal: „Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, praví Hospodin.“
celý článek
Vydání: 36, 30.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš se obrací s výzvou k následování na každého, kdo v něho věří, a doporučuje realisticky uvažovat o svých možnostech. Neboť nestačí pouze zbožný idealismus nebo jen dobrá vůle bez ohledu na okolnosti, postavení v rodině a ve společnosti, ale záleží na poznané Boží vůli. Pro všechny platí povinnost hledat nejprve Boží království, neboť všechno ostatní bude přidáno.
celý článek
Vydání: 35, 23.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
celý článek
Vydání: 34, 17.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
celý článek
Vydání: 33, 12.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš si tedy přeje, aby se jeho oheň plně rozhořel, aby brzy došlo k rozlišení duchů, aby se věřící shromáždili v jeho církvi a aby jejich přesvědčivá víra nebyla zeslabena vlažností některých nebo dokonce potlačena nepřáteli. O jeho slovech uvažoval např. Vincent van Gogh takto: „Kdo má v sobě a ve své duši oheň, nemůže jej schovat pod poklici; proto člověk raději hoří, než aby jen doutnal.“ Malíř měl jistě na mysli nejen vřelý vztah k umění, ale i opravdovou víru opřenou o zvěst evangelia.
celý článek
Vydání: 32, 5.8.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíšovi služebníci – a těmi jsme všichni – mají jako onen hospodář z evangelia bdít a očekávat Pánův příchod: lampy víry mají hořet, ať je půlnoc nebo den. Neznamená to ovšem nedělat nic a jen čekat se založenýma rukama. Darovaný čas máme plně využít k plnění úkolů odpovídajících poznané Boží vůli, a přitom se neuzavírat do sebe, ale nezanedbávat ani své bližní.
celý článek
Vydání: 31, 29.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Pesimistický Kazatel hlásá konečnost všeho, lidským životem počínaje, neboť „všechno je pomíjivost a honba za větrem“. Ale zjevující se Bůh ve své nekonečné lásce prohlašuje pravý opak: náš pozemský život ústí do věčnosti, kde můžeme, budeme-li žít z víry a respektovat Boží zákony, dostat podíl na nekončící blaženosti. Písmo nám radí, abychom zaměřili svůj pohled na Krista sedícího na nebesích po pravici Otce a spoléhali na něho zvláště ve chvílích modlitby, pokušení, radosti a nejistoty.
celý článek
Vydání: 30, 22.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš chápe naše rozpaky ohledně prosebných modliteb, kdy očekáváme jejich rychlé splnění. Neboť nás vyzývá: „Proste, a dostanete… Neboť každý, kdo prosí, dostává.“ Sám jde příkladem, když se na Olivové hoře modlí, aby Otec od něho odejmul kalich utrpení a smrti. I když ho onen kalich neminul, důvěřuje a v poslední chvíli volá: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Prosba byla vyslyšena zcela podle Božího plánu spásy nás lidí, když ho Otec po zmrtvýchvstání korunoval mocí, povýšil a „dal mu Jméno nad každé jiné jméno“ (Flp 2,9).
celý článek
Vydání: 29, 15.7.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Láska k Bohu vyžaduje naslouchání jeho slovu, jak to vidíme na příkladu Marie. Její sestra Marta je pracovitou hostitelkou, která pečlivě připravuje vzácnému hostu jídlo, a je zároveň naplněná starostí o jeho tělesné blaho, takže na nic jiného nemá čas. To ji zneklidňuje natolik, že žádá Ježíše, aby uznal, že jen ona je aktivní, zatímco Marie nedělá nic. Ježíš její námahu sice oceňuje, ale zdůrazňuje jedno potřebné, totiž slyšet Boží slovo jako předpoklad opravdové lásky k Bohu. Biskup Augustin k tomu poznamenal: „V těchto ženách jsou představeny dva způsoby života, přítomný a budoucí, naplněný prací a naplněný klidem, nutný a blažený, časný a věčný.“
celý článek
Vydání: 27, 29.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš posílá učedníky šířit radostnou zvěst tam, kde najdou dům plný pokoje, ale cestou nemají nikoho zdravit a s nikým se zastavovat. Na první pohled se zdá, že jde o protimluv: nebudou pak u lidí zvyklých na orientální zdvořilost považováni za podezřelé, které není radno pustit přes práh? Ale požadavek „s nikým se cestou nepozdravujte“ existoval dávno před Pánovým vystoupením. Už Elíša připomněl svému služebníku Géhazimu: „Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej“ (2 Kr 4,29). Sluha byl poslán vzkřísit mrtvé dítě Šúnemanky, takže šlo o čas, věc byla naléhavá a spěchala. Ale vždyť podobné poslání přijaly i dvojice Pánových věrných: neměli ztrácet čas zbytečnými zastávkami a hovory, ale měli se věnovat záležitosti daleko důležitější, v níž také jde o život nebo smrt. Vždyť na hlásání pravdy o Božím království nezbývalo mnoho času, takže všechno ostatní muselo ustoupit.
celý článek
Vydání: 27, 29.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Biblistova otázka se samozřejmě týká i nás: Co máme dělat, abychom získali věčný život? Pán nám radí, abychom milovali celým srdcem Boha, neboť nás stvořila jeho láska, která chce být ovšem opětována. Proto apoštol Jan napsal: „My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás.“ Náš vztah k němu se má prokázat praktickou láskou k bližnímu, která je naplněna milosrdenstvím a sklání se k potřebným, v nichž nás očekává sám Bůh. Máme tedy milovat jeho obraz v člověku, jinak by byla naše víra neplodná, bez užitku, neschopná přeměnit sobecký svět. Pak by o nás platilo, že „kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20). Ježíš ukazuje v podobenství konkrétní překážky milosrdnému skutku: Kněz, který jde kolem, se asi bojí, že by se dotykem přepadeného znečistil; třeba je už mrtvý, a on by ho musel ještě k tomu pohřbít. Podobně jednal levita, který spěchal k bohoslužbě a nemohl se zdržovat s cizincem, jenž mohl být navíc pohan. Naopak Samaritán, přehlížený a opovrhovaný, pomohl přepadenému, dopravil ho do hostince a staral se o ...
celý článek
