Vydání: 27, 29.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš posílá učedníky šířit radostnou zvěst tam, kde najdou dům plný pokoje, ale cestou nemají nikoho zdravit a s nikým se zastavovat. Na první pohled se zdá, že jde o protimluv: nebudou pak u lidí zvyklých na orientální zdvořilost považováni za podezřelé, které není radno pustit přes práh? Ale požadavek „s nikým se cestou nepozdravujte“ existoval dávno před Pánovým vystoupením. Už Elíša připomněl svému služebníku Géhazimu: „Potkáš-li někoho, nezdrav ho, a pozdraví-li tě někdo, neodpovídej“ (2 Kr 4,29). Sluha byl poslán vzkřísit mrtvé dítě Šúnemanky, takže šlo o čas, věc byla naléhavá a spěchala. Ale vždyť podobné poslání přijaly i dvojice Pánových věrných: neměli ztrácet čas zbytečnými zastávkami a hovory, ale měli se věnovat záležitosti daleko důležitější, v níž také jde o život nebo smrt. Vždyť na hlásání pravdy o Božím království nezbývalo mnoho času, takže všechno ostatní muselo ustoupit.
celý článek
Vydání: 27, 29.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Biblistova otázka se samozřejmě týká i nás: Co máme dělat, abychom získali věčný život? Pán nám radí, abychom milovali celým srdcem Boha, neboť nás stvořila jeho láska, která chce být ovšem opětována. Proto apoštol Jan napsal: „My milujeme Boha, protože on napřed miloval nás.“ Náš vztah k němu se má prokázat praktickou láskou k bližnímu, která je naplněna milosrdenstvím a sklání se k potřebným, v nichž nás očekává sám Bůh. Máme tedy milovat jeho obraz v člověku, jinak by byla naše víra neplodná, bez užitku, neschopná přeměnit sobecký svět. Pak by o nás platilo, že „kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20). Ježíš ukazuje v podobenství konkrétní překážky milosrdnému skutku: Kněz, který jde kolem, se asi bojí, že by se dotykem přepadeného znečistil; třeba je už mrtvý, a on by ho musel ještě k tomu pohřbít. Podobně jednal levita, který spěchal k bohoslužbě a nemohl se zdržovat s cizincem, jenž mohl být navíc pohan. Naopak Samaritán, přehlížený a opovrhovaný, pomohl přepadenému, dopravil ho do hostince a staral se o ...
celý článek
Vydání: 26, 24.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Pouze naplno žitá víra nám dává pravou vnitřní svobodu. Zbavuje nás nutkavého pocitu, že Bůh nás stále pozoruje, všechno vidí, slyší, všechno ví, jak to vidíme v některých kostelích: Boží oko shlíží zarámované trojúhelníkem, aby soudilo a trestalo… Možná, že právě takový obraz odrazuje mnohé současníky: nejsou přece malé děti, aby je někdo stále sledoval. Ale je taková představa Boha správná? Pavel píše v listě Galaťanům o podobném problému. Žili tam zbožní Židé, kteří literu Zákona přesně dodržovali. Když někteří přijali křest, nevěděli, zda mají žít podle zděděných předpisů, nebo je mají zcela opustit. Apoštol je bratrsky poučuje, že „jsou povoláni ke svobodě“. Podstatný je život podle víry v Krista a v lásce, která je jejím důsledkem. „V křesťanství platí víra, která se projevuje láskou“ (srov. Gal 5,6). Rozhodující je věřit v Boha, který je laskavým Otcem všech, a očekávat od něho všechno dobré a na věčnosti věčnou spásu. Nakonec všechno závisí na Božím smilování, které přijímá a žehná našemu životu přijímajícímu sílu a ...
celý článek
Vydání: 25, 17.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Ježíš k nám mluví o sebezáporu a nesení vlastního kříže. Jan Maria Vianney k tomu v jednom kázání řekl: „Kříž je tou nejučenější knihou, kterou můžeme číst. Kdo tuto knihu neznají, jsou nevědoucí, i kdyby znali všechny ostatní knihy. Opravdu učený je ten, kdo tuto knihu miluje, ptá se jí na radu a stále víc se v ní prohlubuje. Čím víc k ní chodí do školy, tím víc touží v ní zůstat.“ I když se jeho rada zdá jednoduchá, její uskutečňování patří k nejtěžším. Neboť plnění Boží vůle, jak to známe z kázání a života Ježíše Krista, znamená jít cestou kříže. A to mnohé lidi odstrašuje, takže jdou raději vlastní cestou, aby se dříve nebo později dostali na scestí. Proto nám Ježíš připomíná: „Kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho.“ Máme tedy na vybranou, jak bude naše životní pouť vypadat: zvolíme širokou cestu, která vede do záhuby, nebo Pánem doporučovaný stálý sebezápor se všemi obtížemi, které taková volba nutně přináší?
celý článek
Vydání: 25, 14.6.2016
Dvaadvacet jáhnů letos přijme kněžské svěcení. Většina z nich na konci června. Se všemi letošními novoknězi se budete moci setkat při mši svaté 5. července 2016 v 8.30 v bazilice na Velehradě.
celý článek
Vydání: 24, 10.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Evangelium nám popisuje průběh setkání tří osob: jednoho „spravedlivého“, jednoho Svatého a jedné hříšnice. Farizej Šimon se ve své nadřazenosti domnívá, že onu ženu dobře zná, proto jí pohrdá a mění svůj názor i na pozvaného hosta: není to někdo, kdo by měl světu přinést něco nového, jak se to očekává od pravého proroka.
celý článek
Vydání: 23, 3.6.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Smrt patří mezi skutečnosti, o kterých mnozí nechtějí ani slyšet. Ale v Písmu o ní čteme na mnoha místech, neboť v ní se projevuje také Boží moc. Prorok Eliáš prosí Hospodina: „Můj Bože, prosím tě, ať se vrátí duše tohoto dítěte do něho!“ Člověk by to nedokázal, ale Bůh tuto modlitbu vyslyšel a vrátil chlapce zpět do života. Vdovu, zdrcenou při pohledu na jejího mrtvého syna, Ježíš utěšuje: „Neplač!“ Přistupuje k márám a říká: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Na rozdíl od proroka Eliáše Ježíš neprosí, ale ve své božské moci přikazuje – a stává se něco neslýchaného: mrtvý se posadil a začal mluvit. V Novém zákoně nacházíme také zprávy o vzkříšení z mrtvých, např. o dcerušce Jairově nebo o Ježíšově příteli Lazarovi, který ležel už čtyři dny v hrobě. Tento případ, který se udál bezprostředně před velikonocemi, měl u lidí velký ohlas, ale u představených Židů byl posledním důvodem k Ježíšovu odsouzení. Ovšem i učedníci dostali od Mistra moc uzdravovat nemocné a probouzet k životu mrtvé, takže k tomu docházelo během celých církevních dějin, ...
celý článek
Vydání: 22, 27.5.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Celá událost uzdravení setníkova služebníka spočívá na opravdovosti prosby podpořené i staršími izraelské obce a na Ježíšově prohlášení, že takovou víru nenašel ani u vyvoleného lidu. Z toho plyne, že tam, kde jde o opravdový vztah k Bohu naplněný důvěrou, má význam i každé slovo, které nachází odezvu a naplnění u Otce.
celý článek
Vydání: 21, 20.5.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Opravdu je pozoruhodné, že jeden malý národ jménem Izrael našel cestu k víře v jediného Boha. Neboť byl obklopen velkými říšemi, které ho ve své pohanské rozpínavosti neustále ohrožovaly. Na rozdíl od nich Izraelité důvěřovali vedení a ochraně Hospodina a tato víra jim pomáhala přežít, i když byli několikrát vyhnáni ze svých domovů a nuceni sloužit jako otroci. Vlastní rozdíl mezi vírou Izraele a náboženstvími okolních národů nespočíval v počtu uctívaných bohů – jeden Bůh proti deseti, dvaceti nebo třiceti bůžkům pohanů, ale byl hlubší: mnoho pohanských bohů bylo vytvořeno člověkem, který je uctíval, i když šlo o bezmocné výtvory lidské fantazie, které nemohly nijak ovlivnit chod věcí. Vždyť i dnes uctívají mnozí své bůžky v podobě moci, peněz, nadvlády nad druhými, zneužití sexuality apod. Izrael vlivem proroků postupně poznával, že Hospodin není součástí tohoto světa, neboť je pravým Tvůrcem, z jehož rukou vyšel vesmír a vše, co v něm existuje. Jako křesťané sdílíme tuto víru v jediného Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova, který vyvedl svůj lid z Egypta a ...
celý článek
Vydání: 20, 13.5.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Příloha: Homílie
Význam dnešní slavnosti vystihují Pavlova slova, že Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán (Řím 5,5). Ptejme se, zda býváme otevřeni pro tento zdroj vnitřní síly, když žijeme uprostřed nejednotného, rozhádaného světa se vším jeho neklidem a útěkem od pravdy. Naše víra nás ujišťuje, že Kristus stále posílá svého Ducha těm, kdo o něj prosí, a s jeho účinky máme možnost setkat se v bratřích a sestrách, kteří zapomínají na sebe a starají se nesobecky o nemocné, chudé, opuštěné, pronásledované a lidi na okraji společnosti. Událost Letnic znamená, že vzkříšený Kristus, vítěz nad všemi Golgotami, co jich jen bylo a ještě bude, daroval světlo Ducha svým učedníkům, aby se stali svědky jeho pravdy. Lukáš (12,49) nám zaznamenal jeho slova: Oheň jsem přišel vrhnout na zem, a jak si přeji, aby už vzplanul! Z této jedinečné události se stal trvalý jev, neboť evangelium se stalo jednou a opakuje se neustále, když Duch sestupuje do otevřených srdcí věřících a svým jasem ozařuje naše různá církevní společenství. Nebuďme tedy pouhými diváky, neboť ...
celý článek
|
Vydání: 20, 10.5.2016, Autor: red
Ve spolupráci s Domem rodin Smečno jsme pro naše čtenáře připravili soutěž o osmnáct rodinných víkendových pobytů (pátek–neděle) s plnou penzí pro dva dospělé a dvě děti do deseti let.
celý článek
Vydání: 19, 6.5.2016, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Naše společnost, aby mohla vůbec existovat, potřebuje řadu jednotících prvků: armádu, státní hranice, zdravotní služby, vzájemný základní respekt občanů k sobě navzájem a mnoho jiných věcí. Nic z toho nelze podceňovat, vše má ve zdravém soužití své místo. A přece Ježíš klade důraz na něco jiného. Nežádá na učednících, aby projevovali třeba sounáležitost k sousedům a byli poslušní vrchnosti. Za rozhodující známku učedníků vyhlašuje v dnešním evangeliu jejich jednotu, podobně jako on je sjednocen se svým Otcem.
celý článek
