Homilie: Boží Slovo burcuje ke svatosti
Vydání: 7, 14.2.2017, Autor: Jan Houkal
Všechna tři dnešní biblická čtení je asi možné dát pod jeden společný nadpis „Povolání ke svatosti“.
Ostatní
Homilie: Svobodné rozhodování je jen v Pravdě
Vydání: 6, 7.2.2017, Autor: Jan Houkal
Dobře víme, že o nedělích je první čtení ze Starého zákona vybíráno tak, aby formou zaslíbení či předobrazu uvozovalo úryvek evangelijní. Tak je tomu každý týden. Ne vždy se však stane, aby souvislost těchto dvou textů byla tak výmluvná jako dnes a aby se navíc oba daly propojit snadno i se čtením druhým.
Homilie: Žít své křesťanství aneb o zodpovědnosti
Vydání: 5, 31.1.2017, Autor: Jan Houkal
Jestliže v dnešním evangelijním úryvku zazněla výzva, abychom byli solí země a světlem světa, pak Izaiášovo proroctví předpovědělo, v čemže má naplnění této výzvy spočívat: v lámání chleba hladovému, v popřání pohostinství bloudícím ubožákům, v oblečení nahých, v neutlačování, v neukazování prstem a nemluvení křivě.
Homilie Cesta k blaženosti podle Krista
Vydání: 4, 24.1.2017, Autor: Jan Houkal
Nikdo asi nebude pochybovat o tom, že jednou z nejzákladnějších tužeb každého člověka je touha být šťastný. Ta provází lidstvo od samých začátků a je také jednou z hybných sil civilizace. Zvlášť však vynikne tehdy, když lidé z různých důvodů šťastní nejsou. Proto si také od nepaměti kladou otázku po cestě ke štěstí, a to jak ve smyslu individuálním („jak já mohu být šťastný?“), tak i obecném („co může dovést každého člověka ke štěstí?“).
Homilie: Se svým křížem následovat Beránka
Vydání: 2, 10.1.2017, Autor: Jan Houkal
Dnešní evangelijní úryvek, první z nedělí v liturgickém mezidobí připomínajících Ježíšovo veřejné působení, je vlastně tak trochu pokračováním toho, co jsme slavili před týdnem na závěr doby vánoční.
Homilie: Nechat v sobě působit sílu křtu
Vydání: 1, 3.1.2017, Autor: Jan Houkal
Dnešní liturgie před námi rozevírá krásnou scénu křtu Páně. Tím nám připomíná, že končící doba vánoční byla nejen oslavou Kristova narození, nýbrž zpřítomněním i jeho dětství a mládí. Dnešní svátek nás tak staví na konec Ježíšova skrytého života v Nazaretu a na samotný začátek jeho veřejného působení. To si pak budeme připomínat v nadcházejícím liturgickém mezidobí.
Homilie: Odejít z Betléma lepší cestou
Vydání: 52, 20.12.2016, Autor: Jan Houkal
Je všeobecně známo, že načasování slavnosti Narození Páně si v zeměpisných šířkách severní polokoule, v nichž se ostatně liturgický rok postupně formoval, zachovalo svou velkou symboliku: Kristus je pravé světlo, Světlo ze Světla, které svým narozením v čase z Marie Panny začalo zářit na této zemi a žádná tma je nemůže pohltit. Bůh Otec je jako slunce, Syn jeho paprskem a Duch Svatý září. Sestoupení Paprsku do našeho světa je Narození Páně. Proto kdo vidí Ježíše, může v něm vidět samotného Boha, jinak lidským očím tváří v tvář nespatřitelného, neboť do slunce se přímo nikdo dívat nemůže. To jsou motivy, drahé starým církevním otcům, které se vícero způsoby prolínají celou vánoční liturgií. A stojí za to se nechat jimi oslovit, zvlášť když jde nejen o obrazy vyjadřující nějaké obecně platné teze, ale o pokus přiblížit si význam událostí, které se skutečně staly.
Homilie: Matka Boží před námi dnes září
Vydání: 52, 20.12.2016, Autor: Jan Houkal
Tři velké rozměry má dnešní slavnost. Zaprvé se stále radujeme z Kristova narození, neboť vánoční oktáv nám dle starobylého zvyku jeho oslavu prodlužuje na celých osm dní. To nám připomíná většina dnešního evangelijního úryvku, která před námi znovu rozevírá betlémskou scenerii. Zadruhé je to událost, která se právě osmého dne po Ježíšově narození stala, totiž jeho obřezání a dání jména Ježíš (znamenajícího „Bůh je spása“). O ní nás zpravuje poslední verš dnešního evangelia a podle ní se také dnešní svátek dříve jmenoval: Obřezání Páně. Třetím rozměrem je postava Panny Marie, Matky Boží. O ní jako o ženě, z níž se narodil Boží Syn, hovoří nejen dnešní druhé čtení, ale ona je naší výraznou duchovní průvodkyní už od závěru adventu přes celou vánoční dobu. Ostatně slavnost dnes nese její jméno. A jistě bychom k těmto třem rozměrům mohli – i v návaznosti na čtení první – přidat ještě rozměr čtvrtý, začátek nového občanského roku, ale ten liturgicky až tak významný není.
Homilie: Kým Pán Ježíš vlastně je?
Vydání: 51, 13.12.2016, Autor: Jan Houkal
Jestliže na první neděli adventní se před námi rozevřela perspektiva konce světa (ve smyslu přípravy na Kristův příchod, který ještě nenastal) a jestliže na druhou a třetí byla v popředí postava Jana Křtitele (majícího připravit nový příchod Páně do našeho srdce a života), tak dnes se v evangeliu otevírají události narození Páně už přímo předcházející (to je rozměr adventu jako bezprostřední přípravy na oslavu příchodu Krista, který už nastal, na Vánoce).
|
KT dostal 9 bodů z 10
Vydání: 50, 6.12.2016
V uplynulých dnech se nám podařilo dokončit zpracování rozsáhlé ankety z letošního léta. Z vašich odpovědí jsme se leccos dozvěděli o vás i o nás. Dali jste nám vědět, co máte v KT rádi a co byste si přáli změnit.
Homilie: Toužit po zázraku vnitřní proměny
Vydání: 50, 6.12.2016, Autor: Jan Houkal
Třetí neděle adventní – nazvaná podle své vstupní antifony Gaudete, „Radujte se“ – má mezi čtyřmi adventními nedělemi zvláštní postavení. To je vidět nejen na možnosti světlejší růžové barvy liturgických rouch, ale především je to slyšet z radostného tónu dnešních biblických čtení i modliteb: oslava příchodu Mesiáše na zem se už prostě blíží. Spása by nám tak měla být blíže než tehdy, když jsme advent začali (parafrázujíce slova sv. Pavla z první adventní neděle). Spása ve smyslu naší vnitřní proměny a přiklonění k Bohu by nám tak měla být blíže než před dvěma týdny. To by mělo být hlavním zdrojem naší dnešní radosti. Je tomu však tak?
