Homilie:Jsme součástí Kristova těla
Vydání: 2, 9.1.2018
Ostatní
Homilie: Mariino čekání vyhloubilo prostor pro Boha
Vydání: 51-52, 19.12.2017
Neobvyklé spojení čtvrté adventní neděle s předvečerem slavnosti Narození Páně nemusíme chápat jen jako politováníhodné zkrácení adventní doby, ale i jako možnost lépe pochopit souvislost adventu s jeho vyvrcholením ve slavení Vánoc.
Homilie: Pokorným se dá poznat
Vydání: 49, 5.12.2017
Každý člověk touží po útěše, zejména v době, kdy je mu těžko, cítí se sám, připadá mu, že mnohé pokazil. Službou křesťanů tomuto světu by měla být právě i účinná útěcha, vycházející z lásky a soucitu, pocitu sounáležitosti se všemi lidmi a potvrzená našimi skutky ve prospěch bližních. Pramenem této útěchy je Bůh sám, ne naše dovednosti, a už vůbec ne naše řečnické umění. Druhé můžeme těšit jen tou útěchou, jakou Bůh těší nás.
Homilie: Šance k proměně
Vydání: 48, 28.11.2017
Výzvou k bdělosti vstupujeme do letošní adventní doby. Na jejím konci máme být schopni rozlišit všemohoucího Boha ve tváři dítěte. Znamení, které vůbec není samozřejmé, podobně jako nesamozřejmé bude později znamení Kříže. Křesťanská bdělost tedy v sobě obsahuje nejen ustavičnou pozornost, ale i jemnou rozlišovací schopnost. Nesmí se zastavit u zvědavého čtení temných znamení konce, ale musí v nás zvyšovat citlivost ke znamením láskyplné Boží přítomnosti. Ne ten, který se sýčky vytrubuje předtuchy zmaru, ale ten, který se nedá zmást a v důvěře čeká Lásku, je oním vrátným z Ježíšova podobenství.
Homilie: Ukáže se, kým jsme se stali
Vydání: 47, 21.11.2017
Církevní rok končí zjevením definitivní moci Kristovy vítězné lásky. Pod Kristovu vládu bude svěřen celý svět, všechen čas. Tváří v tvář Kristu Králi bude zjeven i celý náš život. Jasně se ukáže, kým jsme se stali. Určitě budeme překvapeni, protože Boží slávu si nikdo nedokážeme představit, největším překvapením ale bude, až se nám jednoznačně zjeví, pod jakou podobou se nám jí nejvíce dostávalo: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Matoušův obraz posledního soudu jednoznačně stvrzuje, že soud nad námi se konal v každém skutku našeho života a jeho měřítkem je v dnešním textu „jen“ náš vztah k lidem.
Homilie: Co jsme udělali, aby byl svět lepší?
Vydání: 46, 14.11.2017
Podobenství o hřivnách shrnuje témata posledních nedělí církevního roku: bdělé očekávání Pánova příchodu (podobenství o družičkách), převzetí zodpovědnosti za tento svět a jeho bolesti (o císaři a Bohu), odvážné uspořádání našeho života a činnosti tak, aby odpovídalo přikázání lásky (o tom, které přikázání je největší). Neděle Krista Krále pak v obraze Božího soudu ukáže, dle čeho bude „výnos“ našeho života zhodnocen.
Homilie: Svítit na cestu i ostatním
Vydání: 45, 7.11.2017
S blížícím se koncem liturgického roku se nedělní čtení soustřeďují na problematiku definitivního příchodu Pána. Důležitější než zvědavé rozlišování jednotlivých znamení tohoto příchodu je, zdá se, otázka, jak při něm obstojíme. U Matouše se opakovaně objevuje obraz pána, hospodáře, ženicha, který na čas odešel nebo ještě nepřišel. V nastalém mezidobí jde pak o to, zda zůstaneme bdělí. Onen mezičas, kdy Pán není viditelně přítomný, je velkou výzvou pro naši svobodu, zodpovědnost a lásku.
Homilie: Jemu se budeme zodpovídat, před ním jsme si rovní
Vydání: 44, 31.10.2017
Člověk je stvořen Bohem a, obdarován láskou, má jí sloužit. V tom je smysl našeho života a zároveň záruka naší svobody, i svobody od zvrácené sebestřednosti, jež je následkem prvotního hříchu. Adam, vypadlý z prostoru důvěrného přebývání s Bohem, vidí jen svou nahotu, nekrytou, nechráněnou. Člověk se stává centrem svého života, což je postavení, které nelze unést bez křeče, strachu, potírání druhých. Ježíš upozorňuje své posluchače na to, že i Boží království můžeme zneužít k zviditelnění sebe samých, a tím se zcela míjíme s pokojem, který nám má podíl na jeho šíření přinést.
Homilie: O lásce k Bohu a člověku
Vydání: 43, 24.10.2017
Evangelium o největším přikázání je součástí Ježíšova vyrovnávání se s vedoucími představiteli židovského národa. Ti mu kladou otázky, jejichž účelem není upřímně poznat mistrovy názory, ale lapit jej do osidel lidské prohnanosti.
