Homilie: Přijměme vzkříšeného Pána do svého srdce!
Vydání: 15, 10.4.2018
Jak řekl Martin Buber, všechen skutečný život je setkáním.
Ostatní
Homilie: Svět přemáhá naše víra, ale i milosrdenství
Vydání: 14, 3.4.2018, Autor: P. MILOSLAV FIALA OPraem
Žijeme v neklidné, tekuté době, kdy často slyšíme pravdy, které lžou, a lži, které říkají pravdu. Z toho vychází určité zmatení myslí i činů, neporozumění mezi lidmi živené častými „fake news“ a ozbrojené konflikty. Ale nic nového pod sluncem, můžeme říci; vždyť ani první křesťané nežili v nějaké idyle, ale byli přesvědčeni, že se za ně u Otce přimlouvá Ježíš Kristus, smírná oběť za hříchy celého světa, jak čteme v 1. Janově listu.
Homilie: Staňme se následovníky pokorného Pána!
Vydání: 12, 20.3.2018
Při doznívající postní době, kdy uvažujeme o opravdovosti své víry s pohledem na trpícího Krista, nám může pomoci krátká meditace mnicha a teologa Maxima Vyznavače (7. stol.): „Kdo se bojí Boha, je pokorný. Kdo je pokorný, stává se umírněným. Kdo je mírný, dodržuje přikázání. Kdo je dodržuje, je tím očišťován. Kdo se stal čistým, je i osvícen.“
Homilie: Jsou naše skutky naplněny temnotou, nebo světlem?
Vydání: 10, 6.3.2018
Úvodem si připomeňme myšlenku matematika a hlubokého křesťana Blaise Pascala: „Jsou tři druhy lidí: jedni, kteří slouží Bohu, protože ho našli; jiní, kteří ho usilovně hledají, protože ho nenašli; a další, kteří žijí, aniž ho hledají a aniž ho našli. Ti první jsou rozumní a šťastní, ti poslední jsou pošetilí a nešťastní. Ti uprostřed jsou nešťastní a rozumní.“
Homilie: Věřím v Boha, jenž stvořil i věci neviditelné
Vydání: 9, 27.2.2018
Je neúplné rozjímání o Ježíši a směnárnících v chrámu, pokud soustředíme pozornost na nezbytí odklidit z našich kostelů tretky či křiklavou komerci.
Homilie: Díváme se do jasného světla Lásky
Vydání: 8, 20.2.2018
Učíme se nepropásnout Kristův pohled, kterým se bude dívat, až půjde kolem nás se svým křížem. Ale v tomto jeho kříži se nabízí pohled na Vítěze. Ještě dříve, než vešel na kříž, byl oslnivě vznešený, krásný.
Homilie: Kristus slouží Otci, aby nás naučil sloužit
Vydání: 7, 13.2.2018
Ježíš plný Ducha Svatého je nejen hnán do pouště, nýbrž doslova „honěn“ pouští po celých čtyřicet dní – a tam pokoušen ďáblem. To přece nezní jako stav, ale jako táhlá událost. Lze tedy být zároveň plný Ducha a být pokoušen ďáblem. „Vypumpovaný“ až do dna, vyčerpaný až na základ své přirozenosti. Drolen v každém projevu života. Trojí pokoušení není abstraktním archetypem z umělého světa, ale odpovídá Pánovu přijetí celého našeho bytí. Učedník pak nemůže být jiný než jeho Mistr. Znovu a znovu budeme nahlížet do tohoto děje, možná vynalézat zase nová slova. A přesto skutečnost duchovního vyhodnocení je tuze prostá.
Homilie: Chceš-li, můžeš mě očistit
Vydání: 6, 6.2.2018
Ježíš malomocného uzdravuje, třebaže ví, že jeho „božský zásah“ záhy rozhlásí horlivě do světa. Ježíš nedává milost tehdy, až sezná, že budeme dokonalí ve svém křesťanství. On uzdravuje, neboť ví, že i když následně leccos popleteme, jeho zásah bytostně potřebujeme. Přišel pro nemocné, nikoli pro dokonalé či zdravé. To nás nepřivádí ke kalkulu či vynucování si, že Pán vždy „dává“, ale k milé odkázanosti na něho.
Homilie: Hned mu o ní pověděli
Vydání: 5, 30.1.2018
Řekli bychom: dobré „farní“ společenství, když Ježíši pověděli o nemocné. Šimonova tchyně leží v horečce. Starost o nemocné je součástí Ježíšova života. Doprovázejí ho přátelé: Jakub a Jan. Co prožívají Petr a Ondřej, když Pán vstupuje do jejich obydlí? Ježíš jedná osobně: uchopí ji fyzicky za ruku, pevně se jí dotkne. Někomu stačí Ježíšovo uzdravení na dálku, jiný naopak vyžaduje stisknutí. Jako každý z nás má specifický obtisk Trojice v srdci, tak i každý byl stvořen s odlišnou spiritualitou, a proto i způsob Ježíšova vyhojení je každému šitý na míru.
