Oslavme ten „tajemný svátek“

Vydání: 2019/51-52 Oslavme ten „tajemný svátek“, 17.12.2019, Autor: Jan Sokol

Slavíme Vánoce, druhé největší svátky církevního roku. Jsou tak krásné a mají tak silné základy, že je slaví i naše nenáboženské okolí, jakkoli je zatížily týdny reklam a nakupování, jež máme právě za sebou. Tak se i v křesťanských rodinách stává, že na Štědrý večer toho mají všichni dost a nálada není zrovna sváteční. Byla by ale velká škoda, kdybychom kvůli tomu nedovedli naplno oslavit tento zvláštní, jedinečný den, „tajemný svátek“, jak ho nazývá známá Erbenova báseň.


Keramický betlém dominikánky Benedicty Hübnerové. O tom, jak vznikal, se dočtete v tématu na str. 4 a 5. Snímek Martina Houdek


Křesťanské Vánoce vznikly někdy ve třetím nebo čtvrtém století a navázaly patrně na starší pohanské svátky zimního slunovratu. Pro naše dávné předky, kteří ve svých ubohých chatrčích silně trpěli hladem i zimou, to byl důležitý den. Zima a tma sice právě vrcholí, světla je málo a do jara ještě daleko, přesto jsou Vánoce svátky radosti a naděje. Moudří lidé totiž už dávno vypozorovali, že i když to ještě není vidět, Slunce se už začíná obracet, a lidem tak svítá naděje, že zima jednou skončí. Byl tu ale ještě jeden důvod, proč se na svátek slunovratu těšit. Ve starých společnostech si nikdo nemohl získat prestiž majetkem, nýbrž jedině štědrostí, a tak se bohatí museli trochu ukázat. Právě Štědrý den jim k tomu poskytoval příležitost a chudí si mohli vyžebrat něco svátečního.

Tohle se s přijetím křesťanství změnilo, a to právě díky Kristovu narození v betlémském chlévě. Zima a hlad sice nezmizely, ale s chudými a nejchudšími je teď sdílel sám Spasitel a Boží syn. V některých koledách si můžete všimnout, že křesťanští koledníci chodili sice žebrat, ale s autoritou samého Krista. Bohatým dárcům připomínali, že almužnou si mohou získat Boží přízeň, kterou jim v jistém smyslu právě oni nesli. Jako kdyby se role obrátily a byli to koledníci, kteří mohli těm bohatším něco dát. A koledníci to dobře věděli, takže se už necítili jen jako žebráci. V jedné koledě dokonce vyhrožují, že těm lakomým roztlučou kuchyňské nádobí.

Evangelium líčí Ježíšovo narození v městečku Betlém, zhruba deset kilometrů jižně od centra Jeruzaléma, dnes v palestinské části země. Betlém je v izraelské tradici důležité místo, kde se narodil král David a kde byl také vysvěcen jako král – a proto „město Davidovo“. V Lukášově evangeliu je to zároveň místo, kde se Josef měl registrovat jako člen Davidova rodu a kmene, i když žil v poměrně vzdáleném Nazaretě.

Protože se Marie chystala k porodu a v noclehárně pro ně neměli místo, zůstali patrně v přístřešku pro dobytek za městem. Marie mohla dítě v plenkách uložit do jeslí, což byl dřevěný stojan, kam se dobytku dávalo krmení, stejně jako dodnes zvěři v lese. S tímto obrazem krajní chudoby a nouze ostře kontrastuje, že v téže chvíli se pastýřům někde na louce zjevil anděl a oznámil jim narození spasitele – Mesiáše, budoucího krále Izraele.

Královský hold pastýřů

Ještě slavnější je navazující epizoda s pastýři, kteří dítěti přinášejí dary, a vzdávají mu tak královský hold (Lk 2,15-20). Za svou neobyčejnou oblibu vděčí jednak oné dojemné scéně, kde chudí pastýři dávají dary ještě chudšímu dítěti, v němž už vidí budoucího izraelského krále, a jednak té souvislosti se starším, předkřesťanským dáváním darů na Štědrý den, jak je zmíněno výše. Kontrast těžko může být větší.

Příběh Ježíšova početí, betlémského narození a nazaretského dětství je zachycen v Matoušově a Lukášově evangeliu, kdežto druhá dvě evangelia se o něm nezmiňují. Lukášova a Matoušova verze se od sebe významně liší a i samo betlémské narození obě sice popisují, ale zase trochu jinak. Obě verze Ježíšova narození se od dalšího textu evangelií liší také slohem i užitým slovníkem. Proto se mnozí kritičtí biblisté domnívají, že tato část byla přidána později, i když podle rukopisných dokladů by se to muselo stát velice brzo, ještě během prvního století.

Ale ať tuto hypotézu spíš přijmeme, či odmítneme, můžeme se zeptat, jaký měl betlémský příběh smysl v rámci obou evangelních spisů. Při čtení Markova evangelia, jež začíná až Janovým křtem, mohl vzniknout dojem, jako kdyby se Ježíš stal synem Božím a Mesiášem jen jakousi adopcí, Božím slovem teprve při Janově křtu. Tento omyl se mezi křesťany vyskytoval i později a církev ho odsoudila jako adopcianismus. Už obojí příběh Kristova narození nepochybně zdůrazňuje mimořádnost Ježíšova původu a narození. Příběh Zvěstování a navštívení, příbuzenství Marie a Alžběty, zvláštní okolnosti Janova i Ježíšova narození i jeho obětování v chrámu v každém případě ukazují, že se Ježíš do svého poslání už narodil – již v jeho početí a narození se projevilo, že je Kristus, náš Pán a Boží Syn, a že mu tedy místo v Boží Trojici nepochybně patří.

JAN SOKOL. Autor je filozof, překladatel a publicista


 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články



Aktuální číslo 38 15. – 21. září 2020

Lesná se raduje z nového chrámu

Džbánek piva, koloběžka i miska horkého guláše jsou vyobrazeny vedle tradičních křesťanských symbolů na fasádě nového kostela v Brně na Lesné. Mají připomínat,…

celý článek


Světlo pro naši cestu životem

Asi každý máme tu knihu doma. Někteří na předním místě v knihovně, v pěkném provedení, jako novou. Jiným leží na dosah ruky nebo na nočním stolku už pěkně ohmataná.…

celý článek


Povzbudivé čtení na celý rok

Na knihkupecké pulty přichází nový Cyrilometodějský kalendář (CMK) na rok 2021. Co v něm naleznete, přibližuje jeho hlavní editor JAN PAULAS.

celý článek


Hledat Boží přítomnost ve světě

Biskup VÁCLAV MALÝ oslaví týden před svátkem sv. Václava své sedmdesáté narozeniny. Ačkoliv říká, že je slaví nerad, připomínáme je rozhovorem, v němž se ohlíží…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay