Odvaha přijmout odpovědnost

Vydání: 2020/45 Na Bílé hoře je kříž smíření, 3.11.2020, Autor: Jiří Zajíc

Příloha: Perspektivy 45

Jako křesťané jsme přesvědčeni, že svoboda je Božím darem. Je tím, co nás činí obrazem Božím. Pro Boha je to tak cenná skutečnost, že ji respektuje i tehdy, když se rozhodujeme proti němu. Ale svoboda je vždy svázaná se svými důsledky. A za ně neseme zodpovědnost.


Cesta duchovního růstu vyžaduje odvahu jít i nevyšlapanou cestou. Snímek Pixabay

Volání po svobodě bylo před jedenatřiceti lety snad nejčastějším požadavkem, který zněl na náměstích Československa. Dnes jsou ovšem mnozí lidé ze svobody zklamaní. Na jeden podstatný důvod často upozorňuje známý český filozof Jan Sokol: Svoboda otevírá prostor nejen pro mě samého, ale i pro všechny ostatní. A to se mi často vůbec nehodí. Jsou totiž šikovnější, chytřejší, případně mají větší štěstí než já – a tak mi má svoboda nijak nepomůže. Naopak ještě potvrdí můj pocit nespravedlnosti.

Tohle je jistě pravda. Ale při pohledu na dnešní svět je vidět, že problém se svobodou má čím dál větší část lidí. Nejen my, kteří jsme po svobodě desítky let toužili, ale i ti, kteří – aspoň z našeho hlediska – v ní naopak desítky let žili. Pokusím se ukázat, že kořen „zklamání ze svobody“ je v samotném charakteru svobody. Pokud ji skutečně chceme žít, nemůžeme se vyhnout jejímu stínu: odpovědnosti. Nemůžeme uniknout důsledkům našich rozhodnutí.

Jak se pozná dospělost?

Když na přelomu 60. a 70. let minulého století u nás vyšly samizdatem spisy belgického psychologa a kněze Louise Évelyho, byli jsme my – právě do dospělosti vstupující čeští katolíci – skutečně nadšení. Zvlášť jeho spisem „O lásce a manželství“. Skvěle tam demaskoval onu zákonickou, svazující morálku, která tehdy stále ještě určovala většinový pohled na katolické manželství. Jenomže pak jsem narazil na kapitolu o „dospělé lásce“, v níž dává čtenářům jakýsi test jejich dospělosti. A tam říká: Jsem zodpovědný za všechno, co se mi přihodilo. Mám přesně to, co si zasloužím. Mohu být posuzován podle ovoce svého jednání. Je to tvrdé! Dospělý je ten, kdo ví, že je tím, kým chce být a kým je rád. Je to sice hrozné, ale platí to o všem: skutečný život nám ukazuje, co jsme chtěli, ačkoliv jsme si to nepřiznali. Všichni jsme projekcí své touhy.

To mě tehdy skutečně zasáhlo tvrdě. Nedávno naši zemi obsadila vojska Sovětského svazu a jeho satelitů. Pro mě to mimo jiné znamenalo zapomenout na studium pedagogiky či sociologie a snažit se v návratu režimu, založeného na lži a prosazujícího tupý ateismus, hledat cestičky v minovém poli kompromisů a postihů. A za tohle že „jsem zodpovědný“, „chtěl jsem to“ a „mám, co jsem si zasloužil“? To mi připadlo hodně nespravedlivé.

Navíc k tomu Évely přidal další kritérium dospělosti, zvlášť kruté v začínající normalizaci: Kdybych byl lepší, moji bližní by byli méně špatní. Jsem odpovědný nejen za sebe, ale i za své bližní. Jsou přesně tím, čím chci, aby byli. Budete křičet, že je to přehnané, ale uvažujte: naši bližní jsou odrazem, projekcí toho, co odmítáme, i toho, co vyzařujeme. Ve svých bližních nepoznáváme svou tvář, svůj vliv, svou nervozitu. Nepoznáváme ve svých bližních ani své nezdary. Byl by to však stav dospělosti lásky, kdybychom to poznávali.
 

Více v článku, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.


JIŘÍ ZAJÍC. Autor je mediální analytik, pedagog a publicista



 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Perspektivy, Přílohy



Aktuální číslo 26 21. – 27. června 2022

Do služby se chystá 11 novokněží

Od soboty je brněnská diecéze bohatší o tři kněze a jednoho jáhna. Tento víkend následují kněžská svěcení v Olomouci a Českých Budějovicích. Další bude 2. července…

celý článek


Rodinný poklad církve

V lednu letošního roku papež František jmenoval učitelem církve Ireneje z Lyonu. Hlavní přínos tohoto světce z 2. století podle příslušného dekretu spočíval v tom,…

celý článek


I přes bouřky zažíváme milost

Poslední květnový den si želivská kanonie premonstrátů zvolila nového opata. Stal se jím čtyřicetiletý P. TADEÁŠ RÓBERT SPIŠÁK OPraem.

celý článek


Vysoká inflace jako mor společnosti

Inflace se po dlouhé době vynořila z temnot, kam ji svět v osmdesátých a Česko v devadesátých letech zahnaly, a ztěžuje nám zase život.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2022

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay