Odvaha pomoci tam, kde to jiní potřebují
Vydání: 2008/47 Co víme o Romech?, 18.11.2008
Pestrá směsice lidí, osudů, hodnot i motivace. Co že to je? Česká armáda. Není prostorem pro nevybouřené agresivní typy, jak o ní ve schématech lidé často přemýšlejí. Najdete v ní spíše lidi, kteří si plní dětské sny, či odvážné muže a ženy, kteří jsou nositeli hodnot, jež jsou křesťanům velmi blízké.„Chtěl jsem létat na stíhačce. A slíbil jsem si to už jako malý kluk, když jsme jezdívali na chalupu vzdálenou pouhé tři kilometry od dráhy letiště ve směru vzletů a přistání,“ vypráví dnešní pilot letounu JAS-39 Gripen a jeden z velitelů na čáslavské letecké základně, Jaroslav Míka. Když do armády vstupoval, byl to svět proudových strojů, který jej naplno pohltil. Jak říká, tenkrát si jako důvod pro svou službu neuvědomoval nějaké vyšší cíle nebo principy. „Když dnes přemýšlím o tom, jak mě práce v armádě ovlivňuje, vytane mi na mysli především slovo pokora,“ vypráví Jaroslav Míka a hned spěchá s vysvětlením. „Letíte a vidíte, jak tenká hranice troposféry dělí existenci života na zemi od nehostinného vesmíru, víte, že nemůžete vletět do bouřky ani s nadzvukovým letounem, neboť pokud přežijete, bude tento vrchol lidské technologické kreativity poškozen. Uvědomíte si pak tu nesmyslnost pachtění se lidí za konzumem, nesmyslnost závisti, vzájemného ubližování, netolerance a hašteření, nesmyslnost finančních krizí, nesmyslnost lidské nabubřelosti a pýchy na sebe sama,“ dělí se o to, co jej létání naučilo, Jaroslav Míka.
BOJIŠTĚ U SKLENICE
„Služba v armádě není o penězích nebo o nějakých materiálních výhodách. Jestli si to někdo myslí a vojákům závidí, ať to zkusí,“ říká Přemysl Tuček ze 4. brigády rychlého nasazení. Když s vojáky hovoříte o jejich motivaci ke vstupu do armády či o jejich službě, často z jejich úst znějí slova, která lidem kolem připadají jako sentimentální klišé. Někteří vojáci si to uvědomují a říkají, že kdo prostředí armády (navíc v rámci nějaké mise v zahraničí) nezažil, jen velmi těžko cítí skutečný význam slov jako povinnost, čest či odvaha nebo – jak se říká – láska k bližnímu. „Služba v armádě je o srdci, o odvaze pomoci tam, kde to jiní potřebují. Jsem si vědom, že to zní trochu sentimentálně a že z toho může mít mnoho lidí velkou legraci, ale já jsem na to hrdý,“ zdůrazňuje kapitán Tuček. Jak říká, je hodně lidí, kteří bojují na různých bojištích – ale vždy u sklenice piva. „Je dost takových, kteří naprosto přesně vědí, jak co dělat a řídit, a dokážou o tom diskutovat celé hodiny. Zdá se mi ale, že není moc těch, kteří mají odvahu jít a začít věci měnit,“ dodává při ohlédnutí za svou dosavadní vojenskou kariérou Přemysl Tuček.
(mach, mzj)
Sdílet článek na:
Sekce: Zahraniční, Zpravodajství, Články
