Odpuštění je osvobozující

Vydání: 2019/34 Matku Marii slavili v Paříži i v Iráku, 20.8.2019, Autor: Milan Tesař

Přes svůj mladý věk je JAN FIC nepřehlédnutelnou postavou nejen brněnské hudební scény. S bluesovou skupinou The Weathermakers postoupil do celostátního kola festivalu Porta, zvítězil v mezinárodní soutěži Blues Aperitiv a jeho sólové album Město z roku 2018 označili renomovaní hudební publicisté za jeden z nejsilnějších debutů na české scéně. Celým albem se navíc proplétá důležitý motiv duchovního hledání a nalézání.


Jan Fic je nejen hudebníkem, ale i výrobcem kytar. Snímek Jiří Sláma

Honzo, tvé album Město přináší některé drsné bluesové momenty, ve kterých jdeš až na dřeň, ale také pasáže, které na mě působí jako jasná inspirace Biblí. Mluvili jsme spolu už mnohokrát, známe se dlouho, tykáme si, ale já jsem se tě vlastně nikdy nezeptal, jestli čteš Písmo svaté?

Vyrůstal jsem ve věřící, katolické rodině a deset let jsem v kostele ministroval. Neříkám, že znám Bibli od začátku do konce, ale myslím, že prolistovanou ji docela mám. Dnes čtu obecně málo. Když nespím, pracuji v dílně nebo se starám o děti, takže na čtení moc času není. Ale i dnes Biblí rád listuji.

Vnímáš ji jako inspiraci?

Určitě. Vždyť obsahuje krásné návody k životu a společenské normy. V dnešní době mě spousta věcí štve, hlavně lidská hloupost a to, že si lidé neověřují fakta, nezjišťují informace, nechají se ovládat množstvím bludů. Víra má v sobě zakódované i to, že lidé mají přemýšlet nad tím, co dělají, a neměli by se k sobě chovat špatně. I proto je pro mne Bible velkým zdrojem inspirace. Ostatně měla by jím být nejen pro psaní textů, ale pro život – ať už je člověk věřící, nebo ne.

Tvé album končí písní s názvem Mantra. V její první sloce zpíváš: „Sesílám ty nejhorší kletby na zlý lidi“, což se v poslední sloce mění na: „Sesílám všechnu svou lásku na zlý lidi.“ Já to vnímám jako paralelu se Starým a Novým zákonem – po kletbách přichází láska i k nepřátelům…

Já takto vnímám prozření nebo „dospění“ duše nebo osobnosti. Záměrně jsem ten text takto vystavěl. Mít zlost a mstít se je strašně jednoduché, ale povznést se nad to, odpustit – i když třeba nezapomeneme – je hrozně osvobozující, přestože nám někdo ublížil. Každý nakonec nějakým způsobem stejně dojde spravedlnosti – ať tady, nebo někde jinde.

Psaním písní si můžeš řešit podobné věci sám v sobě. Proč vůbec píšeš písničky? Chceš v první řadě něco sdělit druhým, nebo vyřešit nějaké své problémy?

Je to pro mne forma, jak si utřídit vlastní myšlenky a vyrovnat se s tím, co třeba nechci říkat jiným lidem přímo. Zakóduji to tedy do písně a už tím, že takovou píseň hraji, si dané téma mohu sám pro sebe vyřešit. Lépe se s ním smířím. Takto to podle mě měli nastavení i staří bluesmani v Americe.

Ano, i u nich často vnímám onu rozpolcenost mezi tématy světskými a duchovními, život „mezi kostelem a hospodou“. Cítíš s nimi tedy určitou sounáležitost?

Lidová hudba – a k ní staré blues patří – byla vždy osobní zpovědí autora. Ty písně vznikaly tak, že se někdo potřeboval vyzpívat z toho, co zajímalo i ostatní lidi: smrt, láska, válka, Bůh. A také nižší záležitosti, jako plné břicho, nebo naopak to, že máte velký hlad. Ale téma víry v Boha je konkrétně v blues silně zastoupeno napříč celým spektrem tohoto žánru od jeho počátků až dodnes.

Blues ovšem možná ještě více než texty charakterizuje nějaká hudební struktura.

Já mám blues rád, jeho nejčastější dvanáctitaktová forma je geniální, ale ještě víc mě baví jednodušší schéma, kdy hrajete jeden tón a kolem něj vytváříte melodii. Blues je hodně založené na příbězích svých autorů a to, že je forma jednodušší, dává větší prostor pro vyprávění a pro to, aby vyniklo poselství písně.

Více v rozhovoru, který lze nalézt v aktuálním vydání Katolického týdeníku, který je k mání elektronicky na www.katyd.cz/predplatne v řadě kostelů a ve vybraných novinových stáncích a knihkupectvích.


Jan Fic (nar. 1990) pochází z Rybníků u Moravského Krumlova, po maturitě se přestěhoval do Brna. Stojí v čele bluesové skupiny The Weathermakers, byl také kapelníkem recesistické trampské skupiny The Honzíci – s oběma postoupil do celostátního kola Porty. V roce 2018 se jako písničkář zúčastnil mezinárodní soutěže Blues Aperitiv v Šumperku, kde vyhrál první cenu – postup na hlavní scénu podzimního festivalu Blues Alive. Na konci roku 2018 vydal ve spolupráci s producentem Martinem Kyšperským své sólové album Město. Věnuje se výrobě kytar a dalších hudebních nástrojů pod značkou Red Bird Instruments.

MILAN TESAŘ, hudební redaktor Radia Proglas
 

 

 

Sdílet článek na: 

Sekce: Články, Rozhovory



Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay