je šance i na vigílie, aby lid se nepřeseděl u televize třeba náboženské. Církev tisíciletí se obešla bez medií, jen osobním vztahem. To komunikaci nepřekáží, spíše naopak. I apoštol obcházel obce, a když už napsal list, byl ten opisována předáván. Lid se netopil v chaosu událostí, dojmů, pocitů, nálad. Tedy ne lid nepohanský, v tom i kontrast s okolím pohanským či pohanskými svátky.

Obtížné setkání různých farností, kostel jakoby byl jen ten náš, "za cizími chodit nebudeš". Stará obava o nevěsty, o věci vymykající se kontrole. Přitom doprava ani velikost kostelů už nejsou na překážku.

Vigilie je dlouhá avšedně mediálně bavený účastnik chce děj, pohyb; po koncilu je prostor značný, dokonce ani nemusí všichni pořád být jen koncentrováni na jedno. Lidéí nejsou přece diváky, ale účastníky, mnoéha způsoby. Tak mne docela potěšily dámy před chrámem města biskupského, užívali si tabáku venku v živém rozhovoru, jednotlivé se střídaly, skupina trvala.

Podobně kdysi chlapi na kruchtě užívali si mužné skupiny, jak doloženo i cedulí "plivat na podlahu zakázáno", kdyby někdo se cítil až příliš uvolněně.

Naopak když důstojník v Ml. Boleslavi, po celonočním veselí, se na kruchtě zachoval neuctivě, byl prvním nadřízeným zbaven výložek a s potrhanou kazajkou si šel pro gefrajtra.

Je to tedy o hranicích, které se hledají jen zkouškou a není hanba učinit krok zpět.