Několik soukromých vysokých škol v nedávné době ztratilo akreditaci, jedna dokonce vyhlásila insolvenci. V jaké kondici jsou církevní vysoké školy? Mají studenti (a rodiče) jistotu, že nedopadnou podobně?

 

 

Nejprve bych se pozastavil u terminologie. Ne proto, abych tazatele chytal za slovo, nýbrž proto, že je to pro financování škol významné. Přesně vzato žádné církevní vysoké školy u nás nejsou. Církevní školy máme základní, střední i vyšší odborné, ale vysoké nikoli.

Zákon zná veřejné, státní a soukromé vysoké školy. Státní jsou jenom Univerzita obrany a Policejní akademie. Veřejných je 26 a soukromých 43. Soukromá vysoká škola církevního charakteru je pouze Mezinárodní baptistický seminář, který se ale v podstatě přesunul z ČR do zahraničí. Teologické fakulty jsou na třech veřejných vysokých školách (Univerzita Karlova, Univerzita Palackého a Jihočeská univerzita). Jsou tedy součástí univerzit a jsou financovány podle stejných pravidel jako jiné univerzitní fakulty. Jejich církevní status je dán některými specifiky, jako např. dohled církevní autority nad vyučujícími teologie, nad obsahem teologických oborů apod. Nicméně odhlédneme-li od těchto „přidaných kritérií“, fungují podle stejných pravidel a musí splňovat stejné požadavky jako ostatní fakulty. A jsou financovány stejným způsobem. Nikoli přímo ze strany církví, nýbrž ze státního rozpočtu a svých vlastních zdrojů.

Co z toho mohou teologické fakulty ovlivnit? Počet financovaných studentů nikoli. Ten je dán každoročně směrnicí ministerstva. Ovlivnit ale mohou vědecký výkon (kolik odborných prací pracovníci vydají a jak kvalitní jsou), grantové prostředky (které ale mají velmi přísně určený účel a nejdou použít svobodně na cokoli) a vlastní zdroje (např. poplatky nebo pronájmy). Cílem tedy pro každou z fakult musí být vedle kvalitní výuky produkce solidních odborných textů, získávání projektů a do určité míry i jakási podnikatelská šikovnost. Lze říct, že české teologické fakulty nejsou rozhodně bohaté, ale krach jim jistě nehrozí. Jde spíš o to, jaký prostor pro svůj rozvoj mohou mít.

 

Doba je z finančního hlediska spíše zlá, peníze ze strany státu neustále klesají, takže velká část energie fakult se musí nasměrovat do získávání zdrojů nebo zefektivňování vlastní práce. To ale do značné míry platí pro všechny univerzity a jejich fakulty, nejen pro teologické.

Druhou otázkou je akreditace. Všechny teologické fakulty vyučují nejen teologii, ale i filozofii, sociální práci, historii, pedagogiku, religionistiku atd. Každá z fakult má tedy celou řadu akreditací, z nichž některé jsou špičkově zajištěné, jiné v rozvoji, další stagnují apod. – stejně jako u každé jiné fakulty. Je to běžný život se silnými i slabými chvílemi. V žádném případě to však není krize nebo hrozba. Jen každodenní práce. Pokud se tedy dnes člověk rozhoduje, kde studovat, může a nemusí si vybrat některou z teologických fakult. Rozhodně mu ale z jejich strany v dohledné době žádný katastrofický scénář nehrozí.

 

Autor je děkanem Teologické fakulty Jihočeské univerzity.