26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Víra a zbožnost se vyjadřují také zpěvem

9. 2. 2010

|
Tisk
|

Vydání: 2010/7 Cizinci u nás, 9.2.2010

Našemu panu faráři naprosto chybí hudební sluch. To by jistě nemuselo vadit, kdyby se při každé mši svaté nesnažil zpívat. Hrozně nás to tahá za uši, lidé už jej několikrát žádali, aby raději recitoval. On ale říká, že zpívat se musí. Je to v takových případech opravdu nutné?

L. K., pražská arcidiecéze

V úvodu ke zpěvníku „Mešní zpěvy“ se v čl. 3 píše: „…není-li předsedající kněz nebo přisluhující dobrým zpěvákem, nemusí texty, které mu přísluší, zpívat; je vhodnější, aby je správně a srozumitelně přečetl, než aby je špatně zazpíval.“ Tento citát, který je parafrází čl. 8 liturgické instrukce Musicam sacram zcela jasně odpovídá na váš dotaz. Tedy: raději pěkně recitovat než špatně zpívat! Protože neznám přesnější okolnosti případu, o kterém se zmiňujete, mohu se jen dohadovat, zdali za jednáním vašeho faráře stojí dobrý úmysl „udělat pro Pána Boha to nejlepší“, neznalost výše zmíněného liturgického pokynu, či absence sebekritiky (možná kombinace všech těchto tří aspektů). I když je v Kancionálu u jednotlivých ordinárií (č. 502 – 509) uvedeno písmenem K, že zpěv „Sláva na výsostech Bohu“ a „Věřím v jednoho Boha“ má začínat kněz, pokyny v misálu jasně říkají, že jej může začínat kantor (tj. zpěvák, resp. varhaník) nebo schola. Na druhé straně je škoda, že někteří kněží mající (třeba i průměrné) hudební nadání při nedělní a slavnostní liturgii naopak nezpívají vůbec (např. dialog před evangeliem, prefaci, závěrečné požehnání). Dělají to buď z ostychu, nebo z obavy ze sólového zpěvu, i když například pěkně hrají na kytaru a při ní zpívají. Zde bych chtěl tyto spolubratry povzbudit a stimulovat: dá se to lehce nacvičit (třeba za pomoci varhaníka či vedoucího scholy), a navíc se jedná o stále stejné nápěvy. Z liturgických dokumentů a především ze samotné povahy liturgie vyplývá nutnost vnitřní opravdovosti projevu (nejen hudebního) kněze, jáhna, scholy, sboru, sólistů, varhaníka při liturgii. To znamená vyvarovat se vyumělkovanosti, strojenosti, teatrálnosti, neboť, jak uvádí instrukce Musicam sacram, „…je nutno mít na zřeteli, že opravdová slavnostnost liturgického úkonu nezávisí tolik na honosné formě zpěvu a na velkolepé obřadnosti, jako spíše na důstojném a zbožném vykonávání obřadů.“ A ještě na něco by se nemělo nikdy zapomínat: „Nic nemůže být při posvátných obřadech slavnostnější nebo krásnější, než když celá obec vyjadřuje svou víru a zbožnost zpěvem. Proto ať se pilně podporuje činná účast všeho lidu, která by se projevovala zpěvem.“

Willi Türk, jáhen,
vyučující liturgiky na kurzech jednoty Musica sacra Brno a na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou