Umí křesťané přijmout homosexuály?

Vydání: 2004/14 Žena v církvi, 5.9.2004, Autor: Aleš Opatrný

ZÁKONEM SE LIDÉ TAKTU, SLUŠNOSTI A CHÁPAVOSTI NENAUČÍ
V Katechismu katolické církve jsem se dočetla, že se k lidem s homosexuální orientací máme chovat s úctou a jemnocitem. Co si pod tím mám představit? Myslíte si, že tito bratři a sestry mají v našich farnostech šanci "být přijati"?


Často je nutné vysvětlit stanovisko církve v otázkách, kdy se liší od mínění převažujícího na veřejnosti. Jistě mezi ně patří i postoj k uzákonění partnerství osob stejného pohlaví. Neméně důležitý je také postoj křesťana k lidem, kterých se tento problém týká.

Není zde míněna homosexuální aktivita jako osobně zvolená varianta k heterosexuálnímu soužití (čili k soužití muže a ženy), ale případy, kdy člověk u sebe homosexuální orientaci zjistí jako něco, co si nevybral, co zde je a co nemůže svou vůlí změnit. Takovéto zjištění představuje velkou osobní zátěž a řada osob, které musí žít s tímto problémem, si právem stěžuje, že byli druhými křesťany přijati bez lásky, porozumění a pomoci ve chvíli, kdy to potřebovali.

Lidé, kteří nemají dost znalostí a dost citlivosti, si totiž často nedovedou poradit s něčím, co se liší od jejich životní zkušenosti a co sami ve svém životě mít nechtějí. Jednou z takových věcí může být právě homosexuální orientace. Ten, kdo o věci nic neví, považuje tuto orientaci (nemluvíme teď o homosexuální praxi) mnohdy za vinu, za kterou nese dotyčný člověk odpovědnost a které by se měl zbavit. Nebo naopak - začne tvrdit, že homosexualita je věc normální, a dokonce ji prohlásí za vůli Boží. Ani jedním, ani druhým postojem však bližnímu nepomůže.

Základem vší lidské pomoci je co nejlepší pochopení situace, ve které se náš bližní nalézá. V tomto případě je tedy potřeba pochopit údiv nebo úlek nad tím, když někdo zjistí, že je skutečně jiný než ostatní, že nebude vytvářet mužsko-ženské partnerství, že se bude muset se svým stavem, který nevede k mužsko-ženskému doplňování v manželství a k rodičovství, nějak vyrovnat. Že to bude muset říci svým nejbližším a možná i dalším lidem a přitom neví, jak se zachovají. A že bude také terčem obhroublých a ponižujících vtipů. Lze pochopit, že řada lidí s homosexuální orientací doufá, že by jim přijetí zákonné normy, uzákoňující stejnopohlavní partnerství, pomohlo v získání lepší společenské pozice. Jenže žádným zákonem nenaučíme lidi taktu, slušnosti a chápavosti. A tak se spíš dá říci, že výchova, a ne přijetí zákona, může pomoci k tomu, abychom své bližní nezraňovali.

Vztah k lidem, kteří jsou nějakým znatelným způsobem jiní, je vždy testem lidské i křesťanské zralosti. Nesouhlasit se špatnou životní praxí a přitom upřímně milovat bližního, který ji provádí, je jakousi vysokou školou lásky. Lidé však mají často v oblibě zjednodušená a nenáročná, tedy černobílá řešení. Týká se to i křesťanů. Pro takové je těžké spojit odsouzení chyby a lásku k chybujícímu. Vytvářejí tak na první pohled statečná, ve skutečností však zraňující, a proto málo křesťanská stanoviska, která veřejnost odsuzuje. Odsouzení ovšem mnohdy sklidí církev jako celek.

ThDr. ALEŠ OPATRNÝ
ředitel pražského Pastoračního střediska sv. Vojtěcha Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 27-28 30. června – 13. července 2020

Slovanským jazykem proti pohanským kultům

Jaký asi byl duchovní svět Moravanů v době, kdy na naše území připutovali soluňští věrozvěstové? Co prozrazují dobové prameny i nálezy z pohřebišť – přibližuje…

celý článek


Rybníkářství podle věrozvěstů i na Velehradě

Nové terénní úpravy v okolí Velehradu odpovídají moderním trendům v ekologii a hospodaření s vodou. Zároveň jsou ale v souladu s nejstaršími tradicemi. Dokládají to…

celý článek


Z poutníků se stali zedníci

Také díky pomoci dobrovolníků z naší vlasti se od ledna tohoto roku mohou sloužit bohoslužby v opraveném kostele sv. Hilaria nedaleko francouzského Avignonu, ve stavbě pocházející…

celý článek


Žiju příběh Mariánského sloupu

PETR VÁŇA – ten, který vytesal z kamenů nový Mariánský sloup. Zdaleka to však není jediné jeho dílo. Vypravili jsme se za ním do jeho ateliéru pod hradem Karlík u Berounky.

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay