Vydání: 2006/41 Jaké sny mají staří lidé?, 10.10.2006
Být členem v junácké organizaci pro nás kdysi znamenalo radost i čest. Dnes zájem mladých o všechno, co obsahuje nějaké ideály, velmi upadá. Reaguje náš skauting na měnící se podmínky? Má ještě nějakou budoucnost? Dělá církev něco na jeho podporu?Odpovědět lze jednoduše: skauting bezesporu budoucnost má. Společnost bez skautingu je společností bez budoucnosti. Dokud potrvá lidská pospolitost, bude aktuální potřeba vést mladé lidi k plnění tří základních skautských povinností: vůči Bohu, vůči ostatním i vůči sobě. Skauting byl – a zůstává i nadále – ojedinělý tím, jak umně vytváří nejrůznější metody vedoucí ke splnění tohoto cíle.
Cíl a principy se nemění, mění se jen prostředky výchovy. A skauting na vývojové změny reaguje – v klubovnách nejsou výjimkou počítače s připojením na internet, úkoly na výpravách dostávají mnohde družiny prostřednictvím SMS apod.
PŘÍKLADY TÁHNOUNicméně jak se říká – všeho s mírou! Aktualizovat lze některé nástroje, jiné však – byť prastaré – bychom měnit neměli. Jakkoli se může zdát nemoderní sedět u táborového ohně a zpívat staré písně, romantika má ve výchově velké místo. Stejně tak není nemoderní vést děti k úctě ke své vlasti a jejím symbolům. Skauting šel vždy proti většinovému proudu. A nesmí se toho bát ani dnes – z výchovných metod nemůže odbourat pojmy jako povinnost, odpovědnost, kázeň, svědomí, pokora, tolerance. Přesto, že se tyto hodnoty dnes už nenosí.
Církve by měly vědět, že skauting v současné společnosti neslouží jako nástroj evangelizace, ale jakési přípravy na ni – preevangelizace. Sám znám několik skautů, kteří získali víru právě díky skautingu. Ne však táborovými bohoslužbami, návštěvami kostelů či pravidelnými modlitbami (byť i to je důležité), ale spíše promýšlením smyslu života a hlavně díky příkladu věřících přátel – skautek a skautů žijících svoji víru živě a opravdově.
JUNÁK VYCHOVAL ELITU SPOLEČNOSTIKatolická církev vytváří pro podporu skautingu zvláštní orgán – Ústřední duchovní radu, které předsedá ústřední duchovní rádce Junáka biskup František Lobkowicz. V každé diecézi funguje diecézní duchovní rádce (kněz), který je k dispozici všem oddílům. Někteří z těchto duchovních rádců (např. brněnský P. Pavel Opatřil) působí také jako instruktoři na lesních kurzech a školách, kde vzdělávají budoucí skautské vůdkyně a vůdce.
Úspěšnost skautské výchovy nemůžeme poměřovat počty členů organizace (ačkoli i to má význam – Junák je v současnosti naší největší mládežnickou organizací s téměř 50 tisíci členy). Skauti, stejně jako křesťané, mají být solí země, která prostoupí celou společnost. Dávnou skautskou zásadou bylo, že se z našich řad rekrutovala elita společnosti – mj. řada ministrů před rokem 1948, lékaři, vědci, všichni polistopadoví prezidenti akademie věd... Ze současného biskupského sboru se ke skautské myšlence hlásí kardinál Miloslav Vlk, František Lobkowicz a František Radkovský, který je i jedním ze dvanácti žijících nositelů nejvyššího skautského vyznamenání – Řádu stříbrného vlka. Věřme, že i dnes vyrůstá ve skautingu řada vynikajících osobností schopných měnit svět k lepšímu. Mohu potvrdit, že také nyní je mnoho chlapců, pro něž být skautem znamená radost i čest. A že v případě zlých časů by nezůstali nic dlužni příkladu mnoha statečných a opravdových skautů – odpůrců nacismu a komunismu.
STANISLAV BALÍK - JEŽEK
vůdce skautského střediska Bludov a vůdce Jesenické lesní školy