Vydání: 2006/46 Otazníky z křesťanských ložnic, 14.11.2006, Autor: Aleš Opatrný

Všiml jsem si, že přibývá věřících, kteří požadují podání Kristova těla na ruku. Stále si ale myslím, že tento způsob není správný, zvláště, když kněz podává dětem. Každý se při tomto způsobu přijímání chová jinak. Můžete napsat, co a jak je vlastně správné?

K starobylé možnosti podávat Eucharistii na ruku se vrátila církev po Druhém vatikánském koncilu, tedy zhruba po dvanácti stoletích. Tento způsob podávání je a zůstává jako možnost, nebyl zaveden plošně jako jediný možný. Ze zkušenosti víme, že některým věřícím velmi vyhovuje, jiní ho nevyužívají. Tam, kde je po rozhodnutí biskupské konference římskou kongregací tento způsob podávání dovolen, jak se to stalo i u nás, má mít věřící naprostou svobodu v tom, jakým způsobem se rozhodne přijímat, tedy zda na ruku, nebo do úst.

Hlavně nespěchat!
Pokud jde o úctu k Eucharistii, není v obou způsobech podávání žádný rozdíl. Ovšem subjektivní hledisko zde může hrát roli. Někdo se sám pro sebe domnívá, že přijetí Eucharistie do úst je uctivější, jiný naopak vidí větší úctu v nastavené dlani a přenesení Těla Páně druhou rukou do vlastních úst. Na tyto preference má jistě každý nárok, není ale možné dělat z osobního názoru na větší úctu při tom či onom způsobu obecně platnou normu. Tu stanovila církev tím, že připouští oba způsoby, tedy ani jeden, ani druhý nepovažuje za neuctivý.
V každém případě je důležité, aby byli věřící poučeni o vhodném způsobu přijímání – a to jak do úst, tak na ruku. Pokud má např. někdo endenci „přijímat do zavřených úst“, tedy nechá ústa při podávání do úst jen nepatrně pootevřená, velmi tím podávajícímu ztěžuje situaci. Pokud tak do svých úst nepojme jen hostii, ale také prsty podávajícího, není to nic pěkného a uctivého.
U přijímání na ruku je třeba především nespěchat. Nejlepší je, když přijímající poté, co mu byla vložena Eucharistie na ruku, jedním nebo dvěma malými úkroky poodstoupí, tak udělá místo dalšímu přijímajícímu a beze spěchu si hostii druhou rukou vloží do úst.

Odpovědnost je i na rodičích
Pokud děti přijímají na ruku, měl by být tento způsob s nimi nacvičen a občas zopakován. Děti mají zpravidla tendenci k rychlejším pohybům, než je u nás dospělých zvykem, a proto bychom je měli při tomto způsobu přijímání Eucharistie „přibrzdit“. Samotný fakt, že se i dětem podává na ruku, není ale ničím divným, protože podmínkou pro přijímání Eucharistie je věk a řádná příprava. Způsoby přijímání jsou potom pro všechny stejné. Bylo by samozřejmě dobré, kdyby si rodiče či prarodiče všímali, jak jejich děti přijímají, nevhodný způsob s nimi vlídně a trpělivě opravili a správný způsob případně „nacvičili“.