Vydání: 2006/1 Máš důvěru v budoucnost?, 2.1.2006, Autor: Kateřina Regendová

Dne 30. listopadu poslanci schválili návrh nového trestního zákona. Jeho součástí je i snížení věkové hranice sexuálního života na 14 let. Z hlediska dorostového lékařství (adolescentní medicíny) a psychologie dospívajících se k této věci pro Katolický týdeník vyjádřila docentka MUDr. Jana Hamanová, CSc., předsedkyně České společnosti dorostového lékařství.
 
Vyžadovala současnost (například psychický stav dětí) toto snížení?
Naprosto ne. Tento návrh je jen dokladem dezorientace zákonodárců v problematice dospívání. Vypovídá též o jejich nedostatečné spolupráci s odborníky.
 
Je z lékařského - a zvláště z gynekologického - hlediska vhodné začít se sexuálním životem ve 14 letech? Je rozdíl mezi 14. a 15. rokem?
Rozdíl tu je - začít se sexuálním životem ve 14 letech rozhodně není dobré. Celé dospívání (minimálně do 18 let) je obdobím zrání, které by nemělo být narušované. Do 15 (až 16) let jde přitom o takzvané časné období dospívání, kdy je dospívající nejzranitelnější ve sféře tělesné i psychické. Například celková imunita organismu často přechodně klesá, a slizniční imunita ženského pohlavního ústrojí teprve postupně vyzrává. Dívka je proto ohrožena všemi infekty pohlavních orgánů (zvláště pohlavními nemocemi) mnohem více než dospělá žena a než chlapec. Každý rok, o který se začne dřív s pohlavním životem, tak znamená podstatně vyšší riziko - jak pro snadnější vstup infekcí do rodidel, tak pro vznik pozdější rakoviny děložního čípku.
 
Je psychika dívek i chlapců v tomto věku schopná vnímat a prožít sexuální styk tak, aby ji to nepoškodilo?
Nezralost v psychické sféře se týká obou pohlaví. Psychosociálním úkolem dospívání je „nalézt sám sebe“, poznat vlastní „stupnici hodnot“, vytvořit si identitu své osobnosti. To vše je velmi důležitý úkol, kterého většina mladých lidí dosáhne až kolem 18. roku. Je nesmírně důležité, aby toto hledání nebylo „přehlušované“ takovými silnými zážitky, které by mohly tento vývoj zdržet, nebo dokonce zastavit. Mezi ně patří například zážitky s drogou, ale i s pohlavním životem. Teprve po nalezení sebe sama může člověk vytvářet partnerský vztah, který má perspektivu trvalosti (časný pohlavní život – zvláště ten do 15 let – totiž velmi často vede ke střídání partnerů). Světová zdravotnická organizace říká: „Sexuální zdraví představuje takový souhrn tělesných, citových, rozumových a společenských stránek člověka jako sexuální bytosti, který obohacuje osobnost, zlepšuje její vztahy k lidem a rozvíjí schopnost lásky“. Toho 14letí jedinci rozhodně schopni nejsou – jak bylo opakovaně prokázáno.
 
Jak myslíte, že tento zákon mohou vnímat 14leté děti? Podle anket se zdá, že to vítají proto, že sexuální život už praktikují, anebo se domnívají, že „každý má právo se rozhodnout“.
Před 15. rokem u nás podle seriózního výzkumu začíná pohlavně žít kolem 10-15 % dospívajících, většina pak až mezi 17. až 18. rokem (odpovědi pubertálních dívek a chlapců v mnohých anketách bývají značně zkreslené).
I když dospívající člověk právem chce samostatně uvažovat a v něčem i rozhodovat, stanovisko, že „každý má právo se rozhodnout“, přece jen právě v této oblasti evidentně „nesedí“. Opomíjí totiž vývojové hledisko a navíc nesprávně  rozšiřuje mentalitu a práva dospělých na nedospělé.
Snížení věkové hranice pohlavního života by mohlo utvrzovat dospívající ve falešné a nezdravé představě, že sexuální život ve 14 letech je normální. Rozhodně by to neučinilo mládež odpovědnější. Zodpovědnost v tomto věku není věcí rozhodnutí nebo úvahy, ale věcí schopnosti, kterou přináší až (zdravý) vývoj osobnosti.
 
Jak tedy dospívající přemýšlejí, co některé z nich motivuje k předčasnému sexuálnímu životu?
Dospívající uvažují v podstatě jinak než dospělí. Právě v časném dospívání mají zcela jiné, nezralé motivace pro brzký začátek sexuálního života. To platí především pro dívky: velmi často v jejich rozhodnutí jde jen o vyhovění tlaku vrstevníků nebo o nedostatek vztahů a citů či sebevědomí. Je to obdobná situace jako například při užívání drog, kdy rizikové chování dospívajícímu „pomáhá“ řešit jeho určitou obtíž. Časný sexuální život je součástí syndromu rizikového chování v dospívání. Samozřejmě velká část mládeže je správné hodnotové orientaci otevřená, ale většina tápe v otázce, co je pro dospívání „normální“. Řada dospívajících proto s úlevou slyší (ačkoliv to nepřizná), že se sexuálním životem může počkat.
 
Nemůže snížení věkové hranice být impulzem pro děti, které by jinak se sexuálním životem ještě počkaly? Nepřibude tak potratů i nechtěných a opuštěných dětí?
Snížení věkové hranice tímto impulzem být rozhodně může. Jen málokdo si přitom uvědomuje, že předčasný sexuální může také vést k narušení osobnostního a citového vývoje zvláště u dívek (s následky dlouho do dospělosti), velké procento jich pak časného začátku lituje.
Všechna zdravotní rizika a důsledky časného začátku pohlavního života (vedoucí výrazně k vzestupu pohlavních onemocnění a jejich následkům - neplodnosti, nebezpečnému mimoděložnímu těhotenství atd.) samozřejmě znamenají veliké finanční zatížení každého zdravotnictví.
Dosavadní hranice pohlavního života znamená především ochranu dospívajících i budoucí generace.