Vydání: 2007/44 O umírání a smrti, 30.10.2007

Zajímalo by mě, proč se někteří duchovní v minulosti proslavili jako vědci a vynálezci, zatímco dnes už o něčem podobném neslyšíme. Jsou nějací kněží či řeholníci dosud aktivní ve vědeckém bádání?

Ještě v 19. století byla teologická studia pro chlapce z chudých rodin jedinou možností, jak získat vzdělání – jediná totiž byla zadarmo. Velký slovenský badatel Jozef Murgaš, autor mnoha patentů z oblasti elektrotechniky, se vůbec netajil tím, že mu jde v první řadě o elektřinu. Vystudoval sice teologii, stal se knězem a řádně vykonával to, co měl uloženo jako povinnost – sloužil mše, modlil se breviář... Ale jeho srdce patřilo elektrotechnice. Jí věnoval každou volnou chvilku – a věřící to poznali. „Jako by to ani nebyl kněz,“ říkali o něm. Obrázek Jozefa Murgaše vyšel na poštovních známkách, Jozef Murgaš má své místo v dějinách fyziky – ale neselhal nakonec tak trochu? Výčet slavných duchovních by mohl pokračovat: kněz Prokop Diviš postavil bleskosvod, kněz Josef Dobrovský založil vědeckou slavistiku, kněz Johann Gregor Mendel objevil zákony dědičnosti... Proč dnes nemají pokračovatele? Druhý vatikánský koncil výslovně stanovuje povinnost kněze hlásat evangelium. Věda je totiž věda a kněžství je kněžství. Když se dá někdo vysvětit na kněze, měl by se soustředit především na tuto činnost. 

Papež nechtěl rozdělené srdce
Kněz Karol Wojtyła, pozdější papež Jan Pavel II., který zemřel v pověsti svatosti, dokázal brilantně zvládat jak místo světícího biskupa v Krakově, tak povinnosti profesora na teologické fakultě. Nebyla to však ani slavistika, ani elektrotechnika. Karol Wojtyła měl úspěch také jako básník. Ačkoli však i jeho literární práce sloužila vlastně zvěstování křesťanských životních hodnot, Wojtyła jí zanechal. „Ta dáma,“ řekl později o poezii, „chtěla, abych se věnoval jen jí. A to já jsem nechtěl udělat.“
Dnes u nás mají stále méně početní duchovní tolik práce, že by jim na nějaké vědecké bádání stejně nezbývaly síly. Přitom je nyní v řadách kněží a jáhnů mnoho držitelů akademických titulů z různých oborů, získaných ovšem ještě předtím, než uslyšeli Boží volání ke kněžské službě; jsou mezi nimi i autoři vynálezů a držitelé vědeckých ocenění. Jen v brněnské diecézi jich lze napočítat téměř čtyři desítky. Tito lékaři, inženýři či přírodovědci však své znalosti nezahodili. Využívají je k obohacení pastorace, ve prospěch svých farností nebo jinak svěřených duší.
František Schildberger, historik