Vydání: 2007/32 Nevidomí a jejich svět, 6.8.2007

Bydlím vedle kostela a v neděli si rád přispím, protože chodím pozdě spát. Ráno mě však vždycky vzbudí hrozné rány kostelních zvonů. Přijde mi to docela netolerantní.  

Rozhoupej zvony nad námi, ať řeknou všem, co nemohou spát…
Slova známé písničky mohou přispět k lepšímu pochopení zvonů. Zvon je hudební nástroj a patří k těm nejhlasitějším, nejkrásnějším i nejcennějším. Hlas zvonů má být v akordickém složení, to znamená, že zvony zvoní ve skupině a vytvářejí tak melodii. Pokud slyšíte hrozné rány zvonů, jak píšete, jde pravděpodobně o náhražku pravých zvonů, tj. zvony válečné, např. ocelové, s nehezkým zvukem pro použitý náhradní materiál. Může jít také o zvony nepodařeně ulité či nesprávně spuštěné do nevhodné kombinace tónů, nebo jde o příliš tvrdá a těžká srdce a rychlé zvonění elektrickým pohonem.
Důležitým faktorem pro přenos hlasu zvonů je i jejich umístění v určité výši a k tomu přizpůsobené okenní žaluzie a jejich úhel sklonu, který určuje směr zvuku. V případě, že úhel je větší, padá zvuk ostře dolů, a tak pod věží a v jejím okolí znějí zvony silně, zatímco v dáli je už není slyšet. Úhel sklonu žaluzií by měl směřovat tak, aby se zvuk plynule šířil nad střechami domů a byl slyšitelný i v dálce. Někdo si na rozdíl od vás možná stěžuje, že i když na zvony přispěl, neslyší je již kousek za kostelem...
Síla hlasu zvonu se nedá běžně měnit, toho lze trvale dosáhnout jen lehčím srdcem či utěsněním žaluzií. Tím však dojde ke znehodnocení hlasu zvonů a celé investice do zvonové sestavy.
Také nelze ráno zvonit ke klekání, například v 6 hodin, jen nejmenším umíráčkem a v poledne a večer pak řádným zvonem.

ZVONY POTŘEBUJÍ PÉČI
Pokuste se tedy pomoci správcům zvonů ve vašem sousedství se zkvalitněním hlasu a způsobu zvonění! Diecézní kampanologové, zvonaři či kněží a laici znalí tohoto oboru jistě rádi pomohou. Bohužel ne všude na biskupstvích či farách dnes zvonům, jejich použití, způsobům zvonění a melodiím rozumějí. Také se někdy nevěnuje potřebná péče zvonovému vybavení, zvonovým stolicím, pohonům zvonů, památným zvonům, servisu, přesnosti časomíry, čistotě věží a požárním předpisům.
Neplatí, že zvonit vždy všemi zvony současně je to nejlepší řešení. Například po úmrtí papeže Jana Pavla II. se tak někde vyzvánělo, přestože všechny zvony vytvářely durovou melodii, tedy radostnou a veselou, vhodnou např. k primici nebo o Božích hodech.
Zvony byly v průběhu staletí pořizovány velmi nákladně. I dnes se na jejich výrobu často skládají tisíce obyčejných lidí, kteří je pak chtějí také slyšet. Umlčení zvonů by znamenalo porušení vůle dárců a jejich úmyslů. Zvony jsou nejen liturgickým nástrojem a symbolem křesťanství, ale také nositeli řádu, pořádku dne i života, kultury, úrovně místa a krajiny. Jsou též komunikačním prvkem (dodnes např. nebezpečí, poplach, časomíra). Kostely se zvonicí či věží jsou často nejstarší stavbou v místě, v jejímž okolí pak postupně přibývaly a přibývají další stavby, tedy i obytné domy. V mém rodišti např. v období totality „mocní té doby“ nechali schválně postavit osamocený výškový dům vedle zvonice kostela, aby tak zakryli pohled na hlavní dominantu jedné brněnské části.

JSOU RUŠIVĚJŠÍ ZVUKY
Člověk musí volit místo k bydlení či práci podle svých možností, ale i prozíravě. Někomu může vadit křik racků na nábřeží, kokrhání kohouta na vesnici, vytí psů v útulku, hluk aut v rušných ulicích, zvonění výstrahy u železničních závor, siréna v sousedství, křik dětí u školky či školy, dovádění a hlasité fandění na sportovišti, výjezd hasičských i lékařských vozů s výstražným majákem z jejich stanoviště, hluk a otřesy u železničních a tramvajových tratí i z továrních a výrobních hal či hudba a noční provoz v restauračních zařízeních. V tomto výčtu možných rušivých zvuků jsou zvony se svou melodií, krásou i službou snad až na posledním místě. Tolerovat kvalitní hudbu a hlas zvonů je věcí přirozenou, běžnou a radostnou. Je pochopitelné, že nás nenechávají ráno dlouho spát. Vždyť nás přece zvou do nového dne, k ranní modlitbě a práci! Až zvony přestanou zvonit, bude křičet kamení…
P. Jan Martin Bejček, OSB,
farář v Letonicích u Vyškova