Pozdravení pokoje dokládá ochotu odpustit

Vydání: 2005/10 Svět řízený ženami, 1.3.2005, Autor: Pavel Kopeček

Ráda bych se dozvěděla něco víc o znamení pokoje, které si lidé na výzvu kněze dávají během mše svaté. Kdy a proč tento úkon vznikl? Občas jsem i zažila, že ho kněz vypustil. Odkud pochází a na čem je založená modlitba, kterou se před podáním ruky kněz modlí?                      
R. G., olomoucká arcidiecéze

Současný rituál pozdravení pokoje ve mši svaté má bohatou tradici. Jeho počátky můžeme vidět v biblickém textu, kde Kristus vyzývá své následovníky: „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam si rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, (...) jdi se nejprve smířit se svým bratrem“ (Mt 5,23-24). Z tohoto důvodu mnohé (ne římské) liturgie měly a také mají pozdravení pokoje už po bohoslužbě slova, tj. před přinášením obětních darů. Naproti tomu v římské liturgické tradici - a to již od jejího počátku - bylo pozdravení pokoje v závěru mše svaté, tj. před přijímáním. Tato odlišná praxe byla dána položením důrazu na význam svatého přijímání, v němž se sjednocuje život církve a znamení obětující se lásky.

Eucharistická část mše svaté směřuje ke sv. přijímání, které celou církevní obec ve víře nejen sjednocuje, ale také z ní vytváří jeden živý organismus. Proto je třeba, aby jakékoli napětí uvnitř komunity pominulo. Nesmí se opakovat korintská praxe, kterou kritizoval apoštol Pavel (1Kor 11,28). V korintské církevní obci se totiž stávalo, že během slavení eucharistie neměli majetnější členové církve patřičnou úctu k chudším lidem, což jistě nebylo znamením křesťanské lásky. Druhým důvodem pro načasování znamení pokoje před přijímání je následnost tohoto ritu po modlitbě Otčenáš. Pozdravení pokoje je v jistém smyslu potvrzením této modlitby, zvláště pak dokládá lidskou ochotu odpustit svým viníkům, aby i Bůh odpustil nám. Přesněji vyjádřeno: protože Bůh nám odpustil, i my odpouštíme jiným, proto na znamení odpuštění konáme gesto pozdravení pokoje.

V současné liturgii má obřad pozdravení pokoje čtyři části: modlitba („Pane Ježíši Kriste, tys řekl...“), přání pokoje („Pokoj Páně ať zůstává...“), výzva („Pozdravte se...“) a vzájemné předání si znamení pokoje. Tento úkon je dle staré tradice nazýván „políbením pokoje“, přičemž je v pravomoci příslušné biskupské konference určit jeho formu – u nás je to podání pravé ruky.

V předkoncilní liturgii byl tento obřad velmi prostý: kněz nejprve popřál pokoj, následoval obřad lámání chleba, do kterého byla včleněna zmíněná modlitba, a gesto podání rukou přisluhujícímu ministrantovi. Snad v důsledku této dřívější praxe někteří kněží výzvu k pozdravení pokoje a následné gesto opomíjejí.

Co se týče modlitby k pozdravení pokoje, tak první zmínky o ní máme v německých liturgických knihách z 11. století. V oficiální římské liturgii se tato modlitba objevuje až po Tridentském koncilu. Jedná se tedy o pozdní text, který měl původně formu apologie (tj. soukromé modlitby kněze), při níž kněz vyznával svou hříšnost a dovolával se Boží milosti. V současné liturgii má tento text charakter presidenciální modlitby: kněz má roztažené ruce, pronáší modlitbu nahlas a celý text je v množném čísle. Skutečnost, že věřící mohou tuto modlitbu slyšet a uvědomit si, že mají být nositeli pokoje a znamením jednoty, je velkým přínosem současné liturgie.

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 32 4. – 10. srpna 2020

Videa zvou do kostelů

Otevřené chrámy, Noc kostelů, Církevní turistika, celá řada projektů zve do chrámů. S novinkou nyní přišla ostravsko-opavská diecéze ve spolupráci se sousední opolskou.…

celý článek


Co komentář, to člověk

Také jste si někdy vylezli na nějakou vysokou zeď? Člověk pak většinou dohlédne leckam. A také teď spíše visíte na „fejsbukové zdi“? Většina z nás ji navštěvuje…

celý článek


Dodnes zní zvony z Nagasaki

Výbuchy atomových bomb v Japonsku před 75 lety vstoupilo lidstvo do nejnebezpečnější fáze svých dějin, kdy už ohroženi nejsou jen jednotlivci či jednotlivá etnika, nýbrž…

celý článek


Příroda učí všímavosti

Je to paradox: čím je člověk starší, tím lépe vidí. Tedy přírodu. Dokáže se zahledět a ztišit nad krásou stvoření, navzdory unaveným očím. A kdo je starší, většinou…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay