Postní doba není časem smutku

Vydání: 2016/8 Bratře, konečně spolu!, 16.2.2016, Autor: Daniel Vícha

Příloha: Perspektivy 8

Mám narozeniny v postní době. Chci je pořádně oslavit, ale zároveň cítím závazek respektovat půst. Jak bujaře můžu slavit?




Určitě bych nerušil noční klid, aby si sousedé nestěžovali. To jen tak v legraci, ale teď vážně: V minulosti by byla odpověď velmi jednoduchá, totiž že v postní (a adventní) době se neslaví. Je však potřeba rozumět nejen liteře zákona, ale především jeho duchu. Dokážu si představit, že není možné oslavu přesunout na jiné období nebo že většina hostů jindy nemůže. Zároveň postní doba není časem smutku, ale obrácení a pokání, což jsou v podstatě radostné záležitosti. Určitě bychom však měli mít na paměti charakter tohoto období.

V liturgickém direktáři je na úvod postní doby napsáno, že pokud snoubenci uzavírají v postní době manželství, mají být upozorněni na vážný ráz tohoto období. V postní době se nejenže nezdobí oltář květinami, ale také varhanní doprovod je více strohý než v jiných údobích liturgického roku. Nikde však není napsáno, že svatby se konat nesmí, a pochopitelně svatbu chtějí mít všichni krásnou. I na tomto příkladu můžeme vidět, že pokoncilní církev spíše než na jasný a direktivní zákaz klade v některých záležitostech důraz na vysvětlení skutečnosti a poté na zvážení celé věci ve svědomí jednotlivce.

Je tedy potřeba obojí rozumně skloubit. Má-li postní doba vést ke Kristu a vnitřní usebranosti, je na každém z nás, aby si odpověděl, co odporuje a co neodporuje duchu tohoto období. Je rozdíl mezi oslavou, kdy poděkujeme Pánu Bohu za dar života a následně si s příbuznými a přáteli zavzpomínáme, zazpíváme a pobavíme se, a mezi tím, když pijeme, tančíme a hlučíme až do rána, že druhý den nejsme schopni vstát z postele.

Nechci dávat odpověď, co je a co není v pořádku, ale v postní době bych se měl více ptát, zda mě to, co prožívám, přivede blíž ke Kristu, nebo naopak. Někdy máme jako křesťané takový styl přemýšlení, že si klademe otázku, co ještě mohu a co už ne, abych náhodou nezhřešil. To je ale ve vztahu k Bohu trochu negativní postoj. Měli bychom se naopak ptát, co mohu udělat, abych se v postní době více přiblížil Ježíši, ne co nemám konat, abych v tomto čase nezhřešil.

Opravdu si tedy nemyslím, že by za oslavu narozenin v postní době přišel někdo do pekla, ale naší starostí má být především vztah k Ježíši Kristu. Ten zůstává největší motivací křesťanského života.

Autor je farářem v Kravařích.
 

Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články



Aktuální číslo 49 1. – 7. prosince 2020

Svatá země vstoupila do adventu

Rozžehnutím první adventní svíce od plamene v jeskyni Narození Páně zahájili františkáni ve Svaté zemi letošní advent. Komunita, která nad biblickými místy bdí právě…

celý článek


Kde budeme bydlet?

Téměř třetina lidí má obavy, kde budou bydlet ve stáří. Více než polovina dotázaných je přesvědčena, že problém sehnat bydlení budou mít jejich děti – vyplývá…

celý článek


Skutečná moc spočívá ve službě

Papež František není ekonom. Nevyjadřuje se k národohospodářským otázkám ani k hospodaření církve. Nekomentuje ekonomické aspekty událostí, krizí, aktivit. Je ale hospodářem…

celý článek


Nový KT ke stažení zdarma vždy od soboty

Vážení čtenáři Katolického týdeníku, po dobu mimořádných vládních opatření, která mají opět omezit šíření nákazy koronavirem, jsme se rozhodli Vám naše/vaše…

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2020

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay