Postní doba není časem smutku
Vydání: 2016/8 Bratře, konečně spolu!, 16.2.2016, Autor: Daniel Vícha
Příloha: Perspektivy 8
Mám narozeniny v postní době. Chci je pořádně oslavit, ale zároveň cítím závazek respektovat půst. Jak bujaře můžu slavit?
Určitě bych nerušil noční klid, aby si sousedé nestěžovali. To jen tak v legraci, ale teď vážně: V minulosti by byla odpověď velmi jednoduchá, totiž že v postní (a adventní) době se neslaví. Je však potřeba rozumět nejen liteře zákona, ale především jeho duchu. Dokážu si představit, že není možné oslavu přesunout na jiné období nebo že většina hostů jindy nemůže. Zároveň postní doba není časem smutku, ale obrácení a pokání, což jsou v podstatě radostné záležitosti. Určitě bychom však měli mít na paměti charakter tohoto období.
V liturgickém direktáři je na úvod postní doby napsáno, že pokud snoubenci uzavírají v postní době manželství, mají být upozorněni na vážný ráz tohoto období. V postní době se nejenže nezdobí oltář květinami, ale také varhanní doprovod je více strohý než v jiných údobích liturgického roku. Nikde však není napsáno, že svatby se konat nesmí, a pochopitelně svatbu chtějí mít všichni krásnou. I na tomto příkladu můžeme vidět, že pokoncilní církev spíše než na jasný a direktivní zákaz klade v některých záležitostech důraz na vysvětlení skutečnosti a poté na zvážení celé věci ve svědomí jednotlivce.
Je tedy potřeba obojí rozumně skloubit. Má-li postní doba vést ke Kristu a vnitřní usebranosti, je na každém z nás, aby si odpověděl, co odporuje a co neodporuje duchu tohoto období. Je rozdíl mezi oslavou, kdy poděkujeme Pánu Bohu za dar života a následně si s příbuznými a přáteli zavzpomínáme, zazpíváme a pobavíme se, a mezi tím, když pijeme, tančíme a hlučíme až do rána, že druhý den nejsme schopni vstát z postele.
Nechci dávat odpověď, co je a co není v pořádku, ale v postní době bych se měl více ptát, zda mě to, co prožívám, přivede blíž ke Kristu, nebo naopak. Někdy máme jako křesťané takový styl přemýšlení, že si klademe otázku, co ještě mohu a co už ne, abych náhodou nezhřešil. To je ale ve vztahu k Bohu trochu negativní postoj. Měli bychom se naopak ptát, co mohu udělat, abych se v postní době více přiblížil Ježíši, ne co nemám konat, abych v tomto čase nezhřešil.
Opravdu si tedy nemyslím, že by za oslavu narozenin v postní době přišel někdo do pekla, ale naší starostí má být především vztah k Ježíši Kristu. Ten zůstává největší motivací křesťanského života.
Autor je farářem v Kravařích.
