26. března–1. dubna 2024
Aktuální
vydání
13
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Pokud bychom měli volit život, nebo smrt

26. 10. 2004

|
Tisk
|

Vydání: 2004/44 Soužití generací, 26.10.2004

Ústavní soud České republiky rozhodl, že při rozhodování o léčení dítěte mají přednost lékaři před rodiči. V tomto posuzovaném případě patřili rodiče k Svědkům Jehovovým a podle rozsudku neměli právo odmítnout podávání krevních preparátů svému šestiletému synovi nemocnému rakovinou. Jaký ale bude názor katolických morálních teologů, až nepůjde o jehovisty a krevní preparáty, ale o katolíky a přípravky z kmenových buněk, které se získávají z tzv. terapeuticky naklonovaných lidských zárodků, jež pak samozřejmě zahynou? J. M., brněnská diecéze

Z právního a etického pohledu je rozhodnutí ústavního soudu samozřejmě správné. Jestliže jde o život a smrt, pak nemohou rodiče na základě vlastního světového názoru nechat zemřít dítě, které se nemůže rozhodnout samo o sobě. Nemají žádné právo, aby řekli: Toto dítě musí zemřít, protože léčení (zde jednoduchá transfuze krve) odporuje našim hodnotovým představám. A pak se nabízí otázka: Když mohu dítě zachránit, tentokrát prostřednictvím terapeutického klonování, jsem morálně (a snad také právně) zavázán k tomu, abych použil tohoto postupu?

Máme zde co do činění s jedním z nejtěžších rozhodnutí, před která může být člověk postaven. Hledí na život, který už má tvář: člověk, ke kterému mám vztah, je smrtelně nemocný a chci učinit vše možné, abych jej zachránil.

V případě tzv. terapeutického klonování je ale situace bohužel trochu komplikovanější: představa pro budoucnost je taková, že (podobně jako u klonované ovce Dolly) se dědičná informace z jedné tělesné buňky přenese do vaječné buňky zbavené jádra. Ta se pak biochemickou cestou přiměje k tomu, aby se dělila. Takto vzniklé embryo pak ale není uhnízděno do dělohy matky. Jakmile dosáhne určitého stadia (blastocysty), bude embryo zničeno odebráním embryonálních kmenových buněk. Z nich by měly být – taková aspoň panuje představa – za určitých podmínek vypěstovány různé orgány, např. játra nebo ledviny. Dosud ale platí, že jsou to vše jen představy a přání. Není ještě jasné, zda se cestou terapeutického klonování podaří dát lidemk dispozici nové orgány.

U embrya, které bylo získáno prostřednictvím klonování, se jedná o lidský život v jeho nejranější fázi. Kdyby nebylo zničeno, aby se získaly kmenové buňky, mohlo by se normálně dále vyvíjet a narodilo by se dítě. Pojem „terapeutické klonování” je tak vlastně zavádějící, protože se neléčí naklonované embryo. To je zplozeno, aby se zničilo.

Nejde zde tedy o debatu o tom, zda se použije, či nepoužije krevní transfuze. Mnohem spíše jde o otázku, zda může být jeden člověk v nejranějším stadiu své existence využit k uzdravení jiného člověka. To odporuje nejzákladnějším etickým principům. Jeden člověk se zabíjí, aby se jiný zachránil.

Jde zde o požadavek konce velmi nadějné vědy? Existuje řada vědců, kteří požadují, aby se místo embryonálních kmenových buněk dále zkoumaly tzv. adult („dospělé“) kmenové buňky. Jsou to kmenové buňky, které má každý ve svém těle a které by v sobě mohly nést potenciál, aby se z nich vyvinuly různé orgány. Výzkumy v tomto směru jsou velmi slibné. Z etického pohledu nejsou nijak zpochybnitelné, protože z těchto buněk se celý člověk nemůže vyvinout. Při jejich použití se tedy nejedná o zabití lidského života pro záchranu jiného. Odmítnutí terapeutického klonování tedy neznamená konec výzkumu.

Nesmíme ničit lidský život, abychom léčili jiného člověka. Jestliže začneme tím, že se vzdáme ochrany lidského života v jeho nejzranitelnější fázi, existuje nebezpečí, že se budou hranice práva na život posouvat stále dál. Neexistují žádné milníky ve vývoji lidského embrya, které by někomu umožňovaly říci: do určitého okamžiku není možné na embryo pohlížet jako na člověka s právem na život, zatímco od jiné chvíle, kdy vykazuje určité schopnosti a vjemy, už nesmí být zabito. Lidský život existuje tehdy, jakmile můžeme říci, že máme co činit s embryem: to v sobě nese úplnou genetickou informaci a může se vyvinout v dospělého člověka, pokud mu pro to nejsou uměle odňaty podmínky.

prof. Dr. ALBERT-PETER RETHMANN, morální teolog, vedoucí Katedry systematické teologie na KTF UK Praha
Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou