Chtěli jsme naši starou maminku nechat zemřít doma. Po dvou letech takřka nepřetržité péče však zjišťujeme, že to asi nebude v našich silách. Zanedbáváme své děti, s manželem máme často konflikty. Nakolik je křesťanské dát starého člověka do ústavu? A nabízejí se křesťanské alternativy, ačkoliv její stav ještě není na hospic?

 

 

Chválím vás, že si tuto otázku kladete dřív, než bude pozdě. Není to nekřesťanské, je to moudré. Máte-li za sebou dva roky téměř nepřetržité péče, je pochopitelné, že vám docházejí síly a manželovi trpělivost. Jsme jenom lidé a Bůh po nás nežádá nic, co je nad naše síly.

 

Nikdy nezapomenu na rozhovor s obětavou a zbožnou ženou, která se roky sama starala o maminku, u níž se rozvinula demence v takové míře, že dceru nepoznávala, dokonce ji od sebe odháněla. To nemohlo skončit u dcery jinak než syndromem vyhoření. Projevil se způsobem, který tuto zbožnou duši vyděsil tak, že si konečně své limity přiznala. Přistihla se, že drží v ruce polštář a nemá daleko k tomu, aby jím maminku zadusila. Až tak daleko se to nesmí nechat dojít!

 

Jaké alternativy péče se nabízejí? Někdy stačí zapojit víc lidí ze širší rodiny anebo si přes ošetřujícího lékaře zajistit pečovatelskou či ošetřovatelskou službu. Nestačí-li to, není nutno hned uvažovat o trvalém pobytu seniora v ústavu. Přesazení starého stromu bývá spojeno s rizikem, proto je třeba postupovat citlivě. Různé domovy pro seniory, ale i hospice, mají-li volnou kapacitu, umožňují rodinám, které dlouhodobě pečují o nemocného, tzv. respitní neboli odlehčovací pobyty, zpravidla na dobu jednoho až tří měsíců. Nemocný ví, že se domů zase vrátí, rodina si odpočine, vygruntuje nebo odjede na zaslouženou dovolenou a je opět schopna o něj doma pečovat.

 

Náhlé přemístění seniora z domova do ústavu natrvalo může být šokem. Někteří senioři se tomu snaží sami předejít a volí pozvolnější změnu. Dokud jsou soběstační, přestěhují se do Domova s pečovatelskou službou. Ideálně v místě bydliště, protože neztratí sociální vazby. U vaší maminky zřejmě tento typ zařízení nestačí a bude nutný ústav s celodenní pečovatelskou službou, nejspíš domov pro seniory.

 

Ten je nutno dobře vybrat. Nespoléhala bych se na to, co o sobě píše jeho provozovatel na internetu, ale sehnala bych si reference u obyvatel domova a jejich rodin. Personál nebude mít na starosti jen vaši maminku a i při nejlepší vůli jí nemůže poskytnout tolik péče a času jako dosud vy. Zabezpečí nejnutnější standard. O „přidanou hodnotu“ se musíte postarat vy. Tím předejdete výčitkám svědomí, že jste mamince nedosloužili doma.

 

Jak může vypadat ona „přidaná hodnota“? Co nejčastější návštěvy, telefonáty, drobné dárky, drobné pečovatelské úkony – ostříhat nehty, upravit vlasy, namasírovat záda, projít se spolu po zahradě apod. Občas maminku vzít domů na nedělní oběd, rodinnou oslavu, svátky apod. Možná se bude chtít podívat na hřbitov nebo jinam a sama si o to neřekne. Nezapomeňte jí to občas nabídnout. I kdyby odmítla, zájem ji potěší.