Které křesťanské modlitby je potřeba umět? A musím se modlit například růženec, ač mi tato modlitba není blízká?

 

 

Když apoštolové viděli Ježíše se modlit, prosili ho, aby je to také naučil. Najednou měli vedle sebe někoho, kdo se modlil jinak než oni. Podstata té odlišnosti nebyla ve slovech: vždyť apoštolové jako ostatní Židé recitovali několikrát denně žalmy i další citáty z Tóry. Může snad slovo Boží nahradit nebo vylepšit jakékoli slovo lidské?

 

Přesto se Ježíšovi učedníci od něho učili modlit se, nejen říkat či recitovat modlitbu. Najednou viděli bytostný vztah mezi tím, kdo se modlí, a tím, ke komu se modlí. Nevíme, která slova Ježíš adresoval svému nebeskému Otci. Víme, která slova naučil apoštoly, aby je adresovali svému a našemu Otci. Otče náš… Už tento úvod by nás měl zastavit v chrlení dalšího přívalu slov, byť naučených od samotného Krista: nejde o text, jde o vztah. Slova navazující na toto oslovení by měla vycházet z vědomí všech správných postojů, které má syn (nebo dcera) mít ke svému otci.

 

Kdykoli se modlíme Otčenáš, máme příležitost poznávat také svou pokoru, či pýchu, lásku, nebo egoismus. Prosba, aby se uskutečnila Boží vůle a my se stali nositeli Božího království na zemi, předchází veškerým žádostem o pozemské dobro, zastoupeným pouze chlebem jako nezbytnou podmínkou pro udržení života. Už první věty této modlitby i nás dospělé postaví do pozice dětí, které se nestydí přiznat, že jsou na zemi proto, aby poslouchali Boha. Jako Otce, který se neplete. Jako Otce, jemuž máme věřit. Jako Otce, jenž ví, co činí…

 

Kromě této modlitby však nalezneme v kancionálech ještě další základní modlitby, které se mohou věřící modlit. Zdrávas Maria, jež je z větší částí převzato z Bible, protože stejnými slovy pozdravil Boží anděl budoucí Ježíšovu matku. Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému je jedna z nejstarších aklamací, která pojí křesťany všech denominací Východu i Západu. Vyznání víry sice není v pravém smyslu slova modlitbou, nicméně se jí může stát v okamžiku, kdy se k těm slovům v duchu připojí osobní vztah: jsem to já, kdo věří v Boha, Otce všemohoucího…

 

V mnoha modlitebních knížkách najdeme také růženec jako modlitbu církve, která po staletí takto vzdává hold Panně Marii. Ale také řadu jiných litanií, novén, zasvěcovacích modliteb či výtah z modlitby breviáře, zejména ranních či večerních chval.

 

Žádný z těchto textů není závazný – jakmile totiž zaměníme slova za jejich obsah, dostáváme se úplně na začátek, kde bychom měli prosit Ježíše, aby nás naučil se modlit. I přesto, že budeme umět odříkat mnohé modlitební texty. Nicméně je dobré tyto modlitby znát. Křesťan se dříve nebo později dostane do společenství církve, kde bude slyšet Ježíšovu výzvu ke společné modlitbě. Pak se všechny modlitební texty, které církev uchovává, stávají možností, jak se spojit nejen s těmi, kteří se stejná slova modlí v přítomném okamžiku, ale i s těmi, kdo se je s křesťanskou láskou, úctou, pokorou i poslušností modlili po celá desetiletí či staletí před námi.

 

Autor je farářem v Praze na Žižkově.