12.–18. března 2024
Aktuální
vydání
11
Předchozí vydání
Hledat
Archivní článek

Nad postojem naší společnosti ke kněžím

9. 1. 2007

|
Tisk
|

Vydání: 2007/2 Křesťanská demokracie dnes a zítra, 9.1.2007

Reaguji na nedávno zveřejněnou anketu o společenské prestiži kněží. Zajímá mě, jak agentury dělají výzkumy veřejného mínění. Mají velkou skupinu vybraných lidí různého věku a vzdělání, kterých se trvale dotazují, anebo stojí „na mostě“ a ptají se přímo?

V sociologii se na měření postojů lidí používá mnoho různých druhů výzkumu. Některé systémy si výzkumníci na konkrétní objednávku podle jasně daných pravidel teprve operativně vytvářejí, jiné druhy výzkumů jsou v sociologické komunitě již etablované, dlouhodobě používané a prověřené. Zmíněný výzkum – otázka na společenský status jednotlivých povolání nebo zaměstnání – patří mezi ty druhé.
Dotazy tohoto druhu se neobjevují samostatně, ale zpravidla v souboru. Provádět výzkum jen kvůli jedné veličině by bylo finančně i časově příliš náročné. Mezi takové dotazníky patří například Standardní mezinárodní škála povolání (SIOPS), vycházející z mezinárodního seznamu povolání (ISCO), nebo Mezinárodní index socioekonomického statusu povolání (ISEI).
Výzkumná otázka má obvykle podobu seznamu až 100 různých povolání, sestavených v náhodném pořadí. K nim má respondent přiřadit body podle subjektivního ohodnocení sociální prestiže. Nejváženější zaměstnání tak dostane 100, nejméně vážené jen jeden bod. Výzkumník si za použití podobného systému může vytvořit i vlastní podobu otázek nebo různých variací na toto téma.

Výběr musí být reprezentativní!
Výběr respondentů, tedy těch, kteří jsou do vzorku vybráni, by měl reprezentovat skutečné složení populace. Skupina odpovídajících je tedy vybírána náhodně. U otázek týkajících se vlastností celé populace není proto možné stát jen v jednom městě před obchodním domem nebo na mostě. Náhodný výběr je takový, ve kterém má každý element stejnou šanci, že bude vybrán. Stejnou možnost odpovídat na konkrétní otázku musí dostat muž i žena, obyvatel velkoměsta i vesničan.
Samotný výzkum může být prováděn telefonicky, poštou nebo osobním kontaktem. Všechny formy jsou tedy adresné. Každá z těchto metod má mnoho výhod i nevýhod, výzkumníci často dávají přednost styku osobnímu – přes jeho nákladnost a časovou náročnost. Mají tak jistotu, že na dotazník odpoví právě vybraná osoba a bez možného ovlivnění.
Agentury běžně mívají tazatelskou síť, to znamená seznam lidí ochotných spolupracovat, a to ve složení odpovídajícím reálnému složení obyvatelstva v konkrétním regionu. Při výzkumech se vychází z reality posledního sčítání lidu (nyní z roku 2001). Čím je vzorek větší, tím je i reprezentativnější a má blíže k realitě.
Je-li v populaci příkladně 49 procent mužů a 51 procent žen, ptáme se právě takového procenta. To platí i u dalších faktorů, kterými jsou stupeň vzdělání, regionální rozvrstvení obyvatelstva v různě velkých městech a vesnicích. Nebo můžeme udělat výběr ještě jednodušší. Pokud máme k dispozici seznam obyvatel (v určitých případech, kde se jedná o domácnosti, to může být i telefonní seznam), vybereme podle určitého klíče náhodný vzorek. Dříve to bylo složitější, dnes je nám skvělým pomocníkem počítač. Při dostatečné velikosti vzorku vychází skutečný obraz populace – její vzdělanosti, zájmů, názorů, politické orientace a dokonce i víry obyvatelstva.
Při vzorku nad dva tisíce se pravděpodobnost výběru skutečného obrazu populace blíží 100 procentům. Plných sta procent ale být dosaženo nemůže. To bychom již nepracovali s pravděpodobností, ale s jistotou, které dosáhnout nelze. Nikdy totiž nemůžeme vyloučit chybu, tu dokonce musíme předpokládat. Vyskytuje se ve fázi příprav (nepřesná, zavádějící otázka) a sběru dat – lidé mohou lhát, být momentálně ovlivnění nebo mohou také špatně pochopit otázku. Méně je již pravděpodobná chyba při vyhodnocování nebo statistické analýze samotné.

Ceníme si jen toho, co známe
Pokud výsledek některého výzkumu neodpovídá našemu očekávání, nehledejme podvod, ale jednoduché vysvětlení. Ve většině zemí patří duchovní povolání mezi prestižní. Proč tomu tak není u nás? Za nízkým hodnocením práce kněze může být skryta jen prostá neznalost. Mnoho lidí v naší postkomunistické sekularizované společnosti například vůbec neví, co je skutečnou pracovní náplní kněze. Další povolání, pokud jej dokáží odlišit od slova zaměstnání, naši občané většinou cení vysoko. Například lékaře. A vůbec si neuvědomují, že kněz je ve stejné kategorii nepřetržité služby lidem. Možná tento stav změní až nastupující nová generace, osvobozená od předsudků, které mnoho desetiletí zaplevelovaly myšlení českého národa.
Dominik Štaud,
posluchač sociologie na FSS MU


Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou