Vydání: 2008/12 Velikonoce v lidových zvycích, 18.3.2008

Na Velký pátek dodržujeme tradici uctívání kříže. Věřící přistupují ke kříži a líbají ho. Mně to však přijde velmi nehygienické, i když se ministranti snaží příslušná místa vždy očistit. Děti z toho mají spíše legraci, u mládeže vidím, jak je jí to nepříjemné. Osobně to řeším tak, že před křížem jen pokleknu, ale jsem ve farnosti jediná a připadám si divně. Existuje nějaký předpis způsobu uctívání?

Obřad uctívání svatého kříže je velmi starý a jeho liturgická velkopáteční podoba je svědectvím o významu symbolu spásy v životě církve i každého věřícího. Protože liturgický obřad uctívání sv. kříže na Velký pátek nám dochoval starověké i středověké prvky, nelze jej hodnotit jen z našeho současného pohledu. Musíme obřad vnímat v celém jeho dějinném vývoji. Také nelze opomenout, že je úzce spojen s osobní zbožností jednotlivých věřících a se spontánními projevy jejich víry.

POHLED DO HISTORIE
Uctívání kříže se poprvé objevuje v Jeruzalémě po nalezení této relikvie v době císaře Konstantina. Obřad nejprve popisuje sv. Cyril Jeruzalémský a následně i poutnice Egerie, která na konci 4. století navštívila Jeruzalém. V těchto zprávách se dočítáme, že biskup, kněží a věřící uctívali kříž úklonou, políbením a dotýkali se relikvie i čelem. V pátém století se tento obřad rozšířil – nejstarší zpráva o této adoraci v Římě je z doby papeže Hilária (461–468). Nejpřesnější popis velkopátečního uctívání sv. kříže pochází z osmého století: procesí jde kolem 15. hodiny z Lateránské baziliky do baziliky sv. Kříže Jeruzalémského, přičemž papež jde bos. Vstoupí do baziliky, která je ve tmě, na oltáři je položena relikvie. Papež svatý kříž odhalí a pak před ním chvíli setrvá v prostraci (vleže tváří k zemi, což je výraz úplné vydanosti Bohu – pozn. redakce). Následně se papež postaví a kříž políbí, postupně tuto relikvii uctívají políbením všichni přítomní. Po skončení obřadu je relikvie uložena na vyhrazené místo.
Tento popis byl základem a určoval praxi církve v následujících staletích. Protože ne každá církevní obec měla a má tuto vzácnou relikvii, začal se uctívat a také líbat kříž. Ve Španělsku a v Galii, pod vlivem jeruzalémské liturgie, se dramaticky rozvíjelo odhalování a ukazování kříže věřícím, které bylo provázeno dokonce trojitou prostrací s modlitbami před posvátným dřevem kříže. Celý obřad provázely zpěvy. Mezi osmým až desátým stoletím se tato praxe dostala do římské liturgie a v římských liturgických knihách se objevuje počínaje stoletím dvanáctým.
Současný obřad uctívání kříže na Velký pátek nedostál od doby vrcholného středověku významnějších změn. Dnes má dvojí formu, buď s křížem odhaleným, nebo zahaleným, přičemž se nepředpokládá, že by věřící uctívali relikvii sv. kříže tak, jako tomu bylo na počátku. Uctívat kříž mohou věřící jednotlivě a nebo všichni společně, způsob je dán pastoračními okolnostmi.

NESUĎME výrazy osobní víry
Když věřící uctívají kříž jednotlivě, církev dnes nestanoví formu této úcty. Závisí nejen na osobní zbožnosti, ale i na tradici a zvyklostech místní církve. V Římském misále se uvádí: „K uctívání kříže přichází nejprve kněz, za ním duchovenstvo a věřící. Přecházejí kolem kříže a jednoduchým pokleknutím vzdají úctu. Kde je to zvykem, může se zvolit i jiný způsob, např. políbení kříže.“
Forma úcty má být výrazem hluboké osobní víry, kterou má odrážet uctění kříže, nástroje Kristova umučení, oltáře, na němž byla přinesena oběť, která nás vykoupila. Domnívám se, že jednotlivé projevy zbožnosti bychom se měli snažit pochopit a nevidět v nich jen pouhá teatrální gesta, která budí úsměv nebo rozpaky.
Symbolická hodnota kříže je dána tím, co tento předmět představuje vedle obecně platných fakt. Ale pro každého člověka je kříž také osobním symbolem, tj. odráží jeho zkušenosti a pohledy. Pro všechny by kříž měl být znamením, že po noci přichází den a po zimě jaro, kdy všechno rozkvete. Kříž mluví o smrti a utrpení, které ústí do života; kříž mluví o naději.
P. PAVEL KOPEČEK, vyučující liturgiky na CMTF UP v Olomouci