Kněz potřebuje společenství i soukromí

Vydání: 2006/24 Pastorační reforma, 14.6.2006, Autor: Alexandra Havlícová

Samotná otázka potvrzuje, jak velmi jsou kněží vystaveni očím veřejnosti. Stalo se naším národním folklórem sledovat ostatní, posuzovat je a snažit se vniknout do jejich soukromí. Pokud někdo žije jinak než průměrná většina, lidé ho začnou kritizovat nebo podezřívat. A někdy do něho navíc promítají vlastní neúspěchy a slabosti, které s ním vůbec nesouvisejí. Tomuto častému jevu se bohužel nevyhne ani leckterý farář.

V MONTÉRKÁCH, NEBO U KÁVY?
Kněz je do svého působiště poslán, aby konal svoji službu, tedy pracoval s lidmi. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že i když je člověk jako každý jiný a měl by být ve svém lidství druhým blízký, tím, že svůj život zasvětil Bohu, má povinnosti, které si běžný člověk ani neuvědomí. Ve spojení s Bohem v modlitbě denně pracuje jako duchovní pastýř, sám pečuje o vlastní duchovní obnovu a vzdělává se. Musí ale také dohlížet na stav svěřených církevních objektů a zajišťovat jejich opravy nebo shánět prostředky na provoz. Nemálo času zabere jednání s úřady a leckterý farář obleče i montérky a jde uklízet kostel nebo něco opraví sám. Jistě by pro něho bylo pohodlnější místo toho sedět u kávy se sousedem nebo trávit čas v nějakém duchovním hnutí. Jsou i farnosti, kde lidé kněze snadno zkritizují, že s nimi nechodí na pivo, ale přitom mu nikdo nenabídne pomoc při úklidu kostela, praní a žehlení pláten nebo úpravě květin na oltář.

KAŽDÝ ČLOVĚK JE JEDINEČNÁ OSOBNOST
Kněz potřebuje k soustředění na práci a k modlitbě své soukromí. Nakonec i on je člověkem s jedinečnou povahou a osobnostní strukturou. Někdo vyhledává společnost, jiný se koncentruje v samotě. Také kněží se někdy musí postarat o své, třeba i nemocné rodiče. Mají spolužáky ze studií, svého zpovm ědníka a cestují možná daleko za někým, kdo byl jejich prvním duchovním otcem. Někteří chovají koně, jiní píší a publikují teologické texty, cestují, věnují se církevní hudbě. Ti pokrokoví využívají ke komunikaci se svými spolubratry moderní technologie, a tím jejich společenství překračuje hranice farnosti, diecéze či státu. A farníci o tom někdy nemají ani ponětí.
Pracuje u nás i řada cizinců, kteří alespoň v soukromí potřebují komunikovat se svou vlastí. Potřeba společenství je pro kněze v jeho specifické situaci samozřejmě důležitá, protože o některých věcech se může poradit jen se svými spolubratry. Není však bezpodmínečně nutné do nějakého společenství nebo hnutí patřit.


Sdílet článek na: 

Sekce: Odpovědny, Články

Diskuse

V diskuzi není žádný příspěvek. Diskuze již byla uzavřena.




Aktuální číslo 49 30. listopadu – 6. prosince 2021

Za svobodu vyznání

Už počtvrté se v Česku konala připomínka pronásledovaných pro víru Červená středa. 130 míst se zapojilo, červeně byl poprvé nasvícen také Mariánský sloup nebo česká…

celý článek


Synoda už běží napříč diecézemi

Synodální proces se už rozběhl v celé řadě farností. Zjišťovali jsme napříč diecézemi, kolik skupinek se již přihlásilo.

celý článek


Setkává se s námi tam, kde jsme

Adventní čas, do něhož jsme vstoupili, je spojený nejen s očekáváním, ale i s Izaiášovým motivem cesty. „Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí…

celý článek


DARUJTE Katolický týdeník

Už začínáte přemýšlet nad dárky pod stromeček? Předplatným KT můžete udělat radost, povznášet, inspirovat a (in)formovat po celý rok!

celý článek




Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2021

© Katolický týdeník 2004 - 2018, všechna práva vyhrazena     Mapa webu RSS kanál XML Sitemap  |  Online platby přes GoPay