Vydání: 2004/36 Proč se mi děti nevyvedly, 31.8.2004

Marihuanu považují chybně někteří mladí za neškodnou
Přistihla jsem svého syna, jak se svými spolužáky z gymnázia kouří konopí. Zjevně si z mé přítomnosti vůbec nic nedělali. Večer jsem o tom se synem hovořila. Nic nezastíral a říkal, že s těmi kluky čas od času marihuanu kouří. Řekla jsem mu, že mám o něj strach a že si nepřeju, aby takové věci dělal. Drze mi odsekl, že v této věci pro mě nemůže nic udělat. Je to děsivé: bere drogy, přiznává to, a navíc s tím odmítá přestat. Bojím se o tom hovořit s manželem, ten by věc určitě řešil silou a obávám se, že by to ničemu neprospělo. Co dělat?
A. H., brněnská diecéze

Velmi důležité je se v této situaci uklidnit. Občasné užívání drog v tak mladém věku ještě nemusí znamenat vážný drogový problém! Základem je vždy se obrátit na odborné pracoviště zabývající se drogovou problematikou. Předtím, než oslovíte odborníky, je třeba si udělat určitou rekapitulaci. Jako rodič jistě poznáte, když se děje něco neobvyklého – výrazný pokles školního prospěchu, nevysvětlitelné výkyvy nálady, nápadně málo, nebo příliš spánku, zápach po chemikáliích, zkrátka jakékoliv nápadné chování. Právě to od vás bude chtít odborník navíc slyšet, aby bylo možné vyloučit podezření i z užívání dalších typů drog. Doporučuji rodičům, aby přišli nejprve sami a teprve na další schůzku se pokusíme dohodnout, že dorazí i potomek. Preventivní rozhovor s odborníkem je nutný, i pokud syn či dcera tvrdí, že o nic nejde. Je na místě dítěti říci, že vás obava o něj nepřešla ani přes jeho bezstarostný postoj a že se o konzultaci s odborníkem prostě pokusíte.

Je také v každém případě lepší (pokud je to ovšem jen trochu možné), aby do řešení dané situace byli zapojeni oba rodiče. Je mi ale jasné, že to ne vždy jde. I v tomto ohledu bych doporučil konzultovat postup s odborníkem.

A k samotnému kouření marihuany: velké množství dnešních mladých lidí (statistiky říkají, že téměř každý druhý student střední školy) zkusilo kouřit tuto drogu. Jen menší množství těchto experimentátorů pak pokračuje v pravidelném užívání. Marihuana je dnes považována mladými lidmi za neškodnou látku, jakoby vůbec nešlo o drogu. Je však také pravdou, že většina klinických i farmakologických studií marihuany hovoří o tom, že na tuto látku nevzniká fyzický návyk. Tyto studie dále poukazují na vysoké procento těch uživatelů, kteří nepřejdou k jiným ilegálním drogám a jsou schopni užívat občasně tuto drogu bez většího dopadu na jejich další život. Zdálo by se tedy, že je to droga málo riziková. Je tu však další nebezpečí, o kterém se ví zatím jen málo - duševní poruchy. Ty mohou nastat především u pravidelných uživatelů (ale nejen u nich). Jedna holandská studie upozorňuje, že u každodenních uživatelů marihuany je riziko rozvinutí některé duševní choroby (paranoidní představy, deprese, úzkosti a další) mnohonásobně vyšší než u ostatní populace.

Pominu-li, že stále platí zákony, které prostě považují tuto situaci za protizákonný skutek (hrozí za něj trestní stíhání), vyplývají z dotazované problematiky ještě dvě zásadní rizikové situace. Tou první je, zůstane-li pouze u občasného experimentu s marihuanou, zda mladý člověk odolá a nezkusí něco jiného. Tabu drog už totiž jednou překročil. Druhým nebezpečím je psychologický návyk. Když totiž nezůstane jen u občasného potahování z vodní dýmky, začne se toto „dobrodružství“ měnit na užívání několikrát týdně, až se z toho stane zmíněný psychologický návyk a s ním se výrazně zvyšuje možnost rozvinutí duševních chorob.

Zkušenost s drogovou kulturou dnes bohužel patří k jakémusi vybavení mladého člověka. Zdá se, že (parafrázuji zde kardinála Ratzingera) se jedná o potřebu jakési náhražky mystiky, která současnému mladému člověku chybí. Kéž by zde církev mohla sehrát roli v návratu k hodnotám, které dnešním mladým lidem vrátí pocit, že existuje nějaký hluboký smysl jejich života.

Zkušenost s drogovou kulturou dnes bohužel často patří k vybavení mladého člověka. Zdá se, že se jedná o potřebu jakési náhražky mystiky.