Jak správně vybrat kmotra
Vydání: 2011/15 Komiks, 6.4.2011, Autor: Miloš Szabo
Náš první vnuk bude o Velikonocích pokřtěn. S jeho rodiči jsme se neshodli, jak správně vybrat kmotra. Domníváme se, že je jistější, je-li to někdo z rodiny, nejlépe stejného pohlaví, jako je dítě. Mladí s námi ale nesouhlasí, kmotry hledají mezi svými kamarády, říkají, že prý mohou být dokonce kmotři dva. Mají pravdu?
Zdá se, že „mladí“ již absolvovali nějakou přípravu ke křtu nebo minimálně na toto téma diskutovali s některými dalšími věřícími přáteli. Kmotr je důležitý „profesní“, nikoli rodinný úkol: jeho posláním není upevnit rodinné svazky s pokrevními příbuznými, ale především s těmi, kteří budou vyznávat stejnou víru jako nově pokřtěný. Když se dítě narodí, jaksi automaticky dostává také svou rodinu. Je součástí svého příbuzenstva, aniž se musí odehrát jakékoli speciální uvedení do rodiny. S křtem malého dítěte to však tak automatické není: je to vážné rozhodnutí, které určí směrování narozeného dítěte, zda se v životě bude řídit „pouze“ konvenčními společenskými normami a zákony toho konkrétního státu, ve kterém žije, nebo pro něj budou závazné Boží pravidla a životní zásady – a to i tehdy, když je společnost nebude akceptovat. Kmotr, kterého si vybírá buď samotný adept křtu (v případě dospělého či dospívajícího), anebo jeho rodič, by měl být lidskou oporou a pomocníkem v tom životním stylu, který často nežije ani nejbližší rodina, i když je většina jejích příslušníků pokřtěna. Kmotr se má spolu s rodiči snažit, aby pokřtěný žil správným křesťanským životem a věrně plnil závazky přijaté právě ve svátosti křtu. A to může činit pouze tehdy, když on sám je praktikujícím katolíkem a zásady katolické nauky uznává za své. Protože kmotr byl kdysi i civilní společností brán jako druhý rodič, jenž v případě smrti obou rodičů přebíral na svá bedra i výchovu svého kmotřence, většinou se hledalo právě mezi nejbližšími příbuznými, nejčastěji šlo o sourozence jednoho z rodičů. A jelikož byla černou ovcí rodiny spíše nějaká nepraktikující nevěřící duše než opačně, tato praxe nebyla dlouho nijakým způsobem zpochybňována. Protože jsou však dnešní děti vystaveny mnohem více ateistickému prostředí, volí určitě správně ti rodiče, kteří se snaží jako kmotra ke svému dítěti vybrat dalšího věřícího kamaráda, s kterým jsou často ve styku, obvykle ze své farnosti. Má-li jednou být nově pokřtěnému svým způsobem k dispozici, musí i samotný kmotr mít v těchto otázkách jasno a svou víru mít potvrzenou i přijetím a přijímáním dalších svátostí, které ke katolické cestě k Bohu patří – tj. svaté přijímání, biřmování, svátost smíření a v případě žitého partnerství i svátost manželství. Kmotr stačí jeden. Církevní pravidla sice dávají možnost i dvou kmotrů, ale pohlavní rozlišení „nebo spolu kmotr a kmotra“ dávají tušit, že se jedná především o případ, kdy se pro kmotrovství volí manželský pár, který v katolické církvi představuje nerozlučnou jednotku.
Sdílet článek na:
