Vydání: 2004/8 Stárnutí a podzim života, 8.9.2004, Autor: Alexandra Havlícová

Mam tři vnuky, se kterými se vídávám poměrně často. Syn mi vždycky říká, že na rozdíl od něj mají jeho děti možnost poznat prarodiče, ale myslím, že trochu přehání. Někdy nevím, o čem s kluky mluvit, a také nerozumím jejich řeči. Když si začnou povídat o mobilech, počítačích apod., jsem v koncích. Co bych mohl pro lepší porozumění udělat?
S. K., Otrokovice

Pokud mají vnuci možnost navštěvovat svého dědečka a trávit čas společně a v dobré shodě, je to skvělá příležitost k harmonickému propojení tří generací. A protože tak mohou prarodiče sdílet se svými potomky vzpomínky a zkušenosti z časového rozmezí někdy až tří čtvrtin století, ba i delšího období, neodejde s nimi ani všechno, co pro ně samotné bylo objevným dobrodružstvím. V jejich vyprávění mají šanci ožít situace, zážitky a poznatky, které zažívali ve vzdálených dobách mládí. Vnoučata tomuto vyprávění ráda naslouchají, pokud jsou ovšem svými prarodiči také brána vážně, a to i ve svých zájmech a zálibách!

Současný svět zahlcený informacemi by se zanedlouho stal nepřehlednou džunglí, nebýt tzv. nových technologií. Patří k nim i mobily, o kterých píšete. Vynalézavé zlo však také velmi obratně využívá všech svých dovedností, aby se těmito kanály (či jinými moderními technologiemi) šířilo do lidských duší. Naštěstí miliony lidí na celém světě spíše spontánně vyhledávají dobro (jistě i vaši vnuci). Právě vaše generace seniorů má velkou šanci využít přirozených vlastností dětí i mladých lidí a tohoto jejich sklonu k dobrému. Můžete jim ze sebe svěřit to nejlepší, ovšem v žádném případě ne mentorováním.

Když poprosíte vnuky, aby vás naučili zacházet s mobilem, zeptáte se například, jak funguje počítač, co všechno si lze přečíst na internetu a jak posílat elektronickou poštu, určitě budou rádi, že mohou prarodiče také poučit, a obvykle začnou ochotně komunikovat. Odtud už je jen krok k tomu, abychom je mohli navigovat (ne mentorovat) k hodnotným tématům poznání a sami zjistili, že jsme duševně mladí a dokážeme technické vymoženosti zvládat jako pomůcku k předávání dobrých poselství. Z takových setkání pak odcházejí obě strany obohacené.

Řada prarodičů se o rozšiřování svých výchovných a komunikačních možností snaží. Vzpomínám např. na jednu starší dámu, která se přenesla přes nekonečné týdny na nemocničním lůžku právě díky tomu, že se naučila posílat mobilem textové zprávy a 'povídat' si tak se svými vnučkami.

Hledáním společné řeči s potomky můžeme přispět k jejich správné životní volbě, jak nás nabádá sv. apoštol Pavel ve svém listě Kolosanům: 'Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním a oblečte nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli.'

MUDr. ALEXANDRA HAVLICOVÁ, psychiatryně, vedoucí Křesťanské poradny při Biskupství plzeňském, tel. 377 320 752

Prarodiče mohou předávat svým potomkům vzpomínky a zkušenosti z časového rozmezí někdy až tří čtvrtin století. V jejich vyprávění mohou ožít situace, zážitky a poznatky, které zažívali ve vzdálených dobách mládí.